Praha, Česká republika; Evropská unie, 10. října 2016 (Rd)

Šestnáctého září 2016  proběhla v prostorách Impact Hubu v Praze (Drtinova 10) konference nazvaná „ČR: Evropská továrna na psy?“. Spolupořádal ji mj. Vážený pan JUDr. Jiří Pospíšil, poslanec Evropského parlamentu (nestraník zvolený roku 2014 na kandidátce TOP 09 a STAN; roku 2016 úspěšně kandidoval v krajských volbách do zastupitelstva Plzeňského kraje opět jako nestraník za TOP 09; v současnosti jde o nejaktivnějšího politika, který propaguje pod taktovkou eurounijních byrokratů povinné a státem nařízené čipování především všech psů, koček, jednotný registr chovatelských údajů, prolamování domovní svobody v důsledku kontroly chovu domácích čtyřnohých mazlíčků a tím také definitivní konec tradičního svobodného chovu zvířat na území České republiky) a Evropská lidová strana, respektive její středo-pravicová politická skupina v Evropském parlamentu (EP), která celou akci pomohla zafinancovat.

Výše citovaná konference především drtivě zlikvidovala legendu o bezvýhradné fuknčnosti nynějšího bohužel často vynucovaného systému RFID invazivní identifikace domácích zvířat. Prokázala vysokou nefunkčnost, zbytečnost, podvody, omyly, nedůvěru v celý evropský a český čipovací systém (viz také Velká Británie, Kypr, Nový Zéland aj.) především díky výzkumu Váženého pana Dr. med. vet. Svena Hüthera (DVM), řediteli firmy Planet ID prodávajícího elektronické systémy určené k identifikaci zvířat, jenž je uznávaným specialistou s třicetiletou praxí v oboru mikročipů, databází a ISO norem a Váženého pana Jiřího Potůčka, jednatele pražské obchodní společnosti „WINVET s.r.o.“, předsedy soukromého „Českého registru zvířat, z.s.“ („czpetnet.cz“).

Konference zároveň názorně předvedla ohromný nárůst totalitního směrování/myšlení odborných elit, které většinou připravují skrze nové legislativní návrhy ve shodě s eurounijními byrokraty destrukci dosavadního ústavního pořádku České republiky, další prolomení domovní svobody (podobně jako z hlediska kontrol topenišť), rozsáhlou podporu metod udávaní, násilné až drastické odebírání zvířat z rodin až dosud nevinných chovatelů psů/koček (viz srdceryvné zkušenosti kontrolorů Státní veterinární správy níže) a tím také nové utrpení miliónů občanů České republiky a jejich domácích čtyřnohých přátel (viz celkové počty majitelů zvířat v ČR). Přirozená práva/svobody obyvatelstva bohužel nemají na podobných konferencích své jasné zastání. Nikdo občanům zřetelně a bez vytáček nedokáže pomoci. Pokud nezačne veřejnost a zvolení politici včas konzistentně protestovat a hájit občany v praxi: Znamená to definitivní konec tradičního svobodného chovu psů a koček v ČR. Nikdo již nebude moci u sebe doma vlastnit a pečovat o psa či kočku bez podrobného úředního a dokonce mezinárodního dohledu za vydatného přispění likvidačních sankcí. Totalitní systém uspořádání společenských vztahů se stane realitou i v tak citlivé oblasti, jakou je vztah člověka a jeho zvířat. – Je třeba se ptát: Komu to vyhovuje, koho moc vzroste a kdo z toho bude mít finanční prospěch. – Jste připraveni žít v úděsném kontrolním molochu, který elitáři občanům připravují? – Tristní teze prezentované na konferenci „ČR: Evropská továrna na psy?“ mohou konečně všem lidem pomoci pochopit, co se na ně chystá a otevřít jim oči tak, aby se tomu účinně bránili.  

Nicméně na druhé straně velice otevřená a k široké/volné diskusi přátelská konference si kladla za svůj hlavní cíl připravit podmínky pro zavedení povinného/elektronického označování/registrace všech psů a koček na území ČR v důsledku boje s mnohdy imaginárními tzv. množírnami (v právním systému ČR nejsou vůbec definovány a tedy legálně neexistují).

V rámci akce „ČR: Evropská továrna na psy?“ prezentovala své diskusní příspěvky celá řada zkušených specialistů. Např.: již výše zmíněný Vážený pan poslanec JUDr. Jiří Pospíšil; Vážená MVDr. Martina Načeradská, veterinární specialistka, která patří k nejznámějším pro-čipovacím aktivistkám na území ČR s pravidelným přístupem do mainstreamových sdělovacích prostředků; Vážená MgA. Zuzana Pětníková, místopředsedkyně liberecké soukromé organizace ochrany přírody „Šance zvířatům, z.s.“; Vážený pan Mgr. James Pirnay z belgické pobočky lobbistické organizace „FOUR PAWS“ (FP), která usiluje nejen v Bruselu o vynucení povinného čipování/registrace/kontrol všech zvířat na území České republiky a v jiných zemích našeho globálně propojeného světa; Vážená paní Bc. Vladimíra Tichá, mluvčí Českomoravské kynologické unie (ČMKU); Vážený pan podplukovník Mgr. Michal Plesl, Policejní prezidium ČR, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality; Vážená MVDr. Aurika Smolová, oddělení péče o pohodu zvířat Státní veterinární správy; Vážený pan MVDr. Ivo Strauss, vedoucí oddělení péče o pohodu zvířat sekce Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Pardubický kraj; Vážený pan Mgr. Marek Voršilka, předseda organizace „OBRAZ - Obránci zvířat, z. s.“; Vážený pan Mgr. Herbert Pavera, poslanec dolní komory Parlamentu České republiky, člen předsednictva strany TOP 09, starosta obce Bolatice; neúspěšný lídr kandidátky TOP 09 pro krajské volby roku 2016 v Moravskoslezském kraji; Vážený pan Dr. med. vet. Sven Hüther (DVM), ředitel firmy Planet ID prodávající elektronické systémy určené k identifikaci zvířat, uznávaný specialista s třicetiletou praxí v oboru mikročipů, databází a ISO norem; Vážený pan Jiří Potůček, jednatel pražské obchodní společnosti „WINVET s.r.o.“ a předseda soukromého „Českého registru zvířat, z.s.“ („czpetnet.cz“); Vážená Ing. Zdenka Průšová, DiS., reprezentantka Nadace na ochranu zvířat aj.

Společenství webu Necipujtenas.CZ (SwN) níže publikuje hlavní teze, které zazněly na konferenci „ČR: Evropská továrna na psy?“. Přesné znění výroků pronesených jednotlivými řečníky bylo široké veřejnosti k dispozici díky více než sedmihodinovému online záznamu zde.

Níže jsou publikovány hlavní myšlenky, které zazněly na konferenci „ČR: Evropská továrna na psy?“. Přesné znění výroků pronesených jednotlivými řečníky bylo široké veřejnosti k dispozici díky více než sedmihodinovému online záznamu zde.

Vážený pan JUDr. Jiří Pospíšil, poslanec Evropského parlamentu (nestraník zvolený roku 2014 na kandidátce TOP 09 a STAN; roku 2016 úspěšně kandidoval v krajských volbách do zastupitelstva Plzeňského kraje opět jako nestraník za TOP 09; v současnosti jde o nejaktivnějšího politika, který propaguje pod taktovkou eurounijních byrokratů povinné a státem nařízené čipování všech především psů, koček, jednotný registr chovatelských údajů, prolamování domovní svobody v důsledku kontroly chovu domácích čtyřnohých mazlíčků a tím také definitivní konec tradičního svobodného chovu zvířat na území České republiky) na úvod konference nazvané „ČR: Evropská továrna na psy?“ mj. velice otevřeně vysvětlil: Celá akce je pořádána a financována za podpory Evropské lidové strany, respektive její středo-pravicové politické skupiny v Evropském parlamentu (EP). Cílem konference má být připravit podmínky pro zavedení povinného elektronického označování/registrace všech psů a koček na území ČR v důsledku boje s tzv. množírnami, které ovšem nejsou v právním systému ČR vůbec definovány, „aby bylo možné sledovat pohyb štěňat, pohyb koťat po Evropě, jak se s nimi nakládá, kam se dostávají, jaký je potom jejich další osud“. Vážený pan Pospíšil v této souvislosti připomněl své neutuchající pro-čipovací úsilí mj. během únorového jednání EP roku 2016 (viz články Necipujtenas.CZ zde, zde a zde). Dle jeho názoru patří nelegální trh se zvířaty hned po drogách a prostituci k nejvýnosnější zločinnosti. Východní členské země Evropské unie jsou prý hlavním ohniskem výše uvedené kriminality, se kterou se takřka každý den setkávají např. Francouzi a Němci. Hledají proto cesty: jak takovou situaci vyřešit. Vážený pan Pospíšil udivené publikum informoval, že konferenci organizuje sice v termínu krátce před krajskými volbami, nicméně to nečiní z pozice politika, jelikož on je (SIC!) prý v zásadě již mimo české politické strany a není ani členem žádné z nich. No a konferenci pomáhal připravit pouze jako člověk, laik, který vlastní psa. Váženého pana Pospíšila trápí, když vidí utrpení zvířat: To byl ten hlavní podnět pro jeho pomoc s přípravou konference. Dvakrát zdůraznil, že to „nesouvisí s žádnou politickou stranou a opravdu je to taková věcná konference“. Vážený pan Pospíšil neopomněl navrhnout úpravu legislativy tak, aby se pojem množírna dostal do trestního zákoníku ČR.

Vážená MVDr. Martina Načeradská, veterinární specialistka, která patří k nejznámějším pro-čipovacím aktivistkám na území ČR s pravidelným přístupem do mainstreamových sdělovacích prostředků, mj. prezentovala dobře známá fakta o ohromných počtech chovaných psů v ČR: 18 nejlepších čtyřnohých přátel člověka na 100 obyvatel (2 až 2,5 miliónů psů). Jen za krmení těchto zvířat vydají jejich majitelé 8 miliard ročně. Jde o rekordní čísla v rámci celé Evropské unie. Dále krom jiného shrnula špatné podmínky držby a týrání čtyřnohých živých tvorů určených k prodeji včetně rostoucí role psychologie zvířat. Vysvětlila význam podvodů s transporty psů a zdravotní rizika, které taková činnost představuje pro celou společnost. Popsala: jak poznat neférového prodejce zvířat. Odsoudila tzv. „malomnožitele“: Na ty je prý třeba si dávat pozor. Jde podle jejího názoru o tristní chovatele, kteří chtějí umožnit svým samičkám mít alespoň jednou za život jakékoliv potomstvo (SIC!). Takové lidi rovnou zařadila do nebezpečné skupiny osob (SIC!), protože se posléze mohou dostat jejich mláďata do rukou překupníků. Zkritizovala také ty ochránce přírody, kteří vykupují z tzv. množíren např. štěňata, čímž de-facto podporují aktivity množitelů a pomáhají rozvíjet trh se zvířaty. – Vážená doktorka Načeradská vyzvala k zavedení a vynucování povinného/nezaměnitelného označování zvířat rovnou ze zákona včetně úzce souvisejícího jednotného systému povinné evidence psů, koček atd. Ihned ovšem přiznala, že nynější eurounijní systém TRACES („Trade Control and Expert System“; webový veterinární certifikační nástroj používaný na území Evropské unie mj. pro kontrolu importu a exportu živých zvířat; za správnost celého systému zodpovídá EK) nefunguje a současná byrokracie ani nemá dostatek zaměstnanců na jeho přesnou kontrolu.

Vážená MgA. Zuzana Pětníková, místopředsedkyně liberecké soukromé organizace ochrany přírody „Šance zvířatům, z.s.“, mj. představila pohled svého zapsaného spolku na otázku množíren. Podle ní stále převládá mezi širokou veřejností i přes masivní mediální kampaň velká nevědomost o tom, co to vůbec taková množírna je. Ví to pouze malé procento úzce zaměřených specialistů. Zopakovala, že tzv. množírna navíc není ani legislativně definovaná. Varovala: Množírnou může být i jedna samička, fenka chovaná u Vašich sousedů v bytě (SIC!). Zároveň odmítla málo přísné kontroly soukromých obydlí občanů České republiky. Kontroloři psů, koček a dalších zvířat prý slušně ohlašují svou návštěvu předem, čímž ničí v uvozovkách moment „přepadení“. Navíc veřejné orgány ochrany přírody a další dotčené instituce údajně nechtějí vždy stoprocentně spolupracovat s udavači, kteří posílají stížnosti na soukromé chovatele v ČR. Vážená MgA. Pětníková překvapivě přiznala, že jejímu spolku posílají udání dokonce sociální pracovnice, které chodí na kontrolu dětí a posléze jim hlásí třeba větší počty psů, přesné podmínky chovu, štěňata apod. podrobnosti ze soukromého života občanů České republiky. (Existuje zde tedy nejen velký potenciál pro odebírání dětí od svých rodičů, nýbrž díky tzv. „sociálním udavačům“ se to již týká také zvířat; evropské rodinné tragédie a dotační „business“ s odebranými dětmi i zvířaty se ale naštěstí stále více dostává díky obětavým žurnalistům na denní světlo, pozn. autora.) Podle ní je totiž prý jakákoliv reprodukce zvířat, včetně té tzv. „papírové“, bez genetické kontroly a rozmyslu vždy špatně. No a každý inspektor krajské veterinární správy se chová přímo v terénu individuálně. V neregistrovaném chovu prý dochází k tomu, že zvířata pak vypadají jinak, než jak je to zobrazeno v předpisových tabulkách a v atlasech (SIC!). Současné právní předpisy neumožňují postihovat mírnější formy týrání zvířat: navíc musí být třikrát prokázáno stejné týrání – dejme tomu psa – a teprve pak může dojít k jeho odebrání z lidské rodiny. Vážená MgA. Pětníková uvedla příklad z praxe: Existuje dům a tam lidé neustále udávají jednu rodinu. Krajská veterinární správa ví, že hodně lidí udává občany/chovatele. Postěžovala si, že státní orgány stejně nemají žádné pravomoci, aby tyto podněty řešily a dokázaly vždy účinně zajistit odebírání každého zvířete z konkrétní rodiny (mnozí úředníci naštěstí občany ČR chrání a nepodnikají unáhlené kroky, pozn. autora). Vážená MgA. Pětníková dále vznesla požadavek na zavedení jednotného registru úplně všech chovatelů jakýchkoliv zvířat, na povinné čipování psů, koček, masové rozšíření přepadových „sboru“ inspektorů ochrany přírody s jednotnými předpisy, kteří by spadali pod nově vytvořený samostatný orgán kontroly zdraví a životní pohody zvířat. Je podle ní nutné sestavit/zveřejnit postup: jak co nejlépe udávat občany/chovatele zvířat a řešit konkrétně případy týrání.

Vážený pan Mgr. James Pirnay z belgické pobočky lobbistické organizace „FOUR PAWS“ (FP), která usiluje nejen v Bruselu o vynucení povinného čipování/registrace/kontrol všech zvířat na území České republiky a v jiných zemích našeho globálně propojeného světa, mj. řekl, že FP vznikla již roku 1988 ve Vídni. Působí ve třinácti státech, kde její zaměstnanci sepisují analýzy a hlavně intenzivně lobbují na mezinárodní i národní úrovni za vynucování přísných pravidel chovu zvířat pro každého občana jakéhokoliv státu. Uvedl: V celé Evropské unii je podle údajů z roku 2014 devadesát devět miliónů koček a 81 milionu psů chovaných v zájmovém chovu tzv. pro potěšení ducha. Sedmdesát procent z výše uvedených čtyřnohých kamarádů člověka žije ve Francii, Německu, Itálii, Velké Británii, Španělsku. Vážený pan Mgr. Pirnay sdělil, že každoroční náklady na péči, rozmnožování a prodej psů a koček v Evropské unii dosahují 1,3 miliardy eur (34 miliard a 840 miliónů Kč); tento business zaměstnává 300.000 lidí; 22 miliard 300 miliónů eur (597 miliard 640 miliónů Kč) pak lidé ročně vynaloží na jídlo a péči o své čtyřnohé domácí svěřence; za léčiva a zdraví prospěšné věci pro zvířata zaplatí obyvatelstvo EU každých 12 měsíců 2,1 miliard eur (56 miliard 280 miliónů Kč). Přitom tzv. „ilegální obchod se zvířaty“ je neustále více a více v souladu se zákonem (SIC!), jelikož se prostě chovatelé naučili nynější kontrolní systém velice sofistikovaně využívat. Tzn. teoreticky postupuje většina obchodníků se zvířaty legálně, ale v realitě jde o velký problém. Vážený pan Mgr. Pirnay upozornil na známé kauzy s petpasy, ve kterých docházelo ke změnám údajů apod. Evropský trh se štěňaty zkrátka stále není pod jednotnou/centralizovanou/eurounijní kontrolou. Je podle něho nepřijatelné, aby mohli lidé ještě stále dovolovat svým zvířatům bez vědomí a povolení patřičných orgánů rodit u sebe doma potomstvo v soukromých nemovitostech tak, jako je tomu v ČR. Pak se prý nelze divit, že je ČR zařazena mezi zeměmi jako Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Slovensko, které produkují velké množství štěňat určených pro trhy ve Velké Británii, Francii, Německu, Rakousku, Dánsku, Švýcarsku, Lucembursku. K hlavním tranzitním zemím patří Belgie a Nizozemsko. Není se ostatně vůbec co divit, jestliže srovnáme ohromné dvou i vícero násobné cenové rozdíly nákupu štěňat v ČR a na Západě včetně velkého rozmachu online prodejů. – Vážený pan Mgr. Pirnay proto navrhl důslednou regulaci/zničení svobodného trhu, zpřísnění pravidel pro transporty zvířat s poukazem na jejich zdraví. Petpasy by se měly daleko více podobat běžným lidským cestovním dokladům. Na národní úrovni posléze doporučil výchovu obyvatelstva; chtěl trénovat právníky a veterináře, aby aktivně odhalovali a udávali špatné chovatele zvířat. Je podle něj nutné vytvořit systém licencí (povolení k chovu psů a koček), zavést povinné očíslování všech chovatelů a důslednou inspekci podmínek v jakých jsou zvířata chována v soukromých nemovitostech včetně jejich zařazení do veřejně přístupné databáze, aby se mohl každý zájemce podívat, který občan co přesně chová, komu zvířata prodává. Vyzval k důslednému omezení online prodejů zvířat, provozu pet shopů. Chtěl zakázat prodeje psů/koček na trzích, ve veřejných otevřených prostorách. – Na závěr prezentace přehrál účastníkům konference propagandistické video své lobbistické organizace, které velmi dobře dokumentovalo to, jaké zkušené marketingové triky FP používá tak, aby se jí podařilo ovlivnit veřejné mínění a hlavně zákonodárce směrem k drastickému ukončení svobodného chovu psů/koček v České republice, povinnému čipování, databázím a dalšímu prolomení ústavně chráněné domovní svobody.

Pořadatelé konference se nicméně shodli a také to výslovně zdůraznili, že přeci musí existovat alespoň nějaký (byť takřka díky přísné regulaci nemožný) legální chov zvířat a zákonná možnost nákupů čtyřnohých domácích mazlíčků.

Vážená paní Bc. Vladimíra Tichá, mluvčí Českomoravské kynologické unie (ČMKU), mj. vysvětlila přítomné veřejnosti, že si všichni mohou stáhnout z webu ČMKU materiál s tématikou správného postupu před koupí prvního psa a rozpoznání dobrého chovatele nejlepších čtyřnohých přátel člověka.

Vážená zástupkyně Komory veterinárních lékařů České republiky přímo z publika mj. vysvětlila přítomné veřejnosti: V dnešní době je opravdu velice komplikované řešit problematiku obchodu se zvířaty v EU, jestliže je pes fakticky v unii stále zbožím bez jakéhokoliv faktického, nikoliv pouze deklaratorního/zvláštního postavení. Jedinou schůdnou cestu pak viděla v neustálé osvětě, jejíž význam každým rokem roste. Zároveň položila Váženým pořadatelům dotaz: Jak zabráníte obchodu se zvířaty? „Čip lze odstranit stejně jako se přepisují pasy,“ vysvětlila. Popsala případ jedné velké nejmenované firmy, jejíž implantované mikročipy přestaly fungovat, byly nečitelné, musely být nahrazeny duplikáty. Byla z toho velká mezinárodní aféra; zasáhla také ČR. (Viz článek a dokument Necipujtenas.CZ zde.) Podle reprezentantky Komory veterinárních lékařů České republiky není čipování všespasitelné. Dotázala se: Jaké jsou návrhy na řešení takových situací. (Přímé odpovědi se však nedočkala, pozn. autora.)

Vážený pan Mgr. James Pirnay z belgické pobočky lobbistické organizace „FOUR PAWS“ (FP), která usiluje nejen v Bruselu o vynucení povinného čipování/registrace/kontrol všech zvířat na území České republiky a v jiných zemích našeho globálně propojeného světa mj. odpověděl z pohledu své znalosti eurounijní legislativy, že zvíře není jen tak nějaká věc (deklaratorně nikoliv, viz např. český občanský zákoník, v praxi však ano, pozn. autora). Kromě obecných tezí ovšem žádné konkrétní řešení výše uvedených reálných situací neuvedl. Pro něj představovala jediné východisko stále dokola opakovaná mantra: povinná identifikace/čipování a databáze. Nic jiného nevymyslel. Dokonce se sám publika zeptal: Co více můžeme udělat?

Dotaz veřejnosti: Jak funguje spolupráce napříč členskými státy EU ve věci detekce závadových transportů zvířat?

Vážená MVDr. Martina Načeradská, veterinární specialistka, která patří k nejznámějším pro-čipovacím aktivistkám na území ČR s pravidelným přístupem do mainstreamových sdělovacích prostředků mj. přiznala, že v této věci neexistuje dostatek komunikace a to je špatné. Vše pak spočívá na pečlivě budovaných osobních vztazích. Na druhé straně obchodníci poháněni vidinou zisku spolu velmi organizovaně mluví, spolupracují. – Vážená doktorka Načeradská informovala, že jí dokonce neznámí pachatelé před vánoci ukradli značnou sumu peněz přes její čipovou kartu. Pachatele se dodnes nepodařilo dopadnout. – Jestliže je v zahraničí zachycen problematický transport s českými psy, tak už posléze zvířata v cizině zůstávají; místní orgány o ně pečují.

Dotaz z publika: Existuje databáze štěňat umístěných v útulcích na území ČR. Proč o tom lidé nevědí? Proč si občané zvířata kupují a neosvojí si je tedy raději z útulků?

Vážený pan podplukovník Mgr. Michal Plesl, Policejní prezidium ČR, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, mj. vysvětlil, že z hlediska Policie České republiky jde o řešení trestné činnosti související se zvířaty, jejich týráním apod. Úkolem policie je z výše uvedeného hlediska postihovat pachatele, kteří spadají pod definici paragrafů č. 302 a 303 (týrání a zanedbání péče) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v aktuálním znění. Problém s postihováním této trestné činnosti spočívá v tom, že i kdyby šlo o tzv. nedbalostní trestní čin, tak by muselo dojít k trvalým negativním zdravotním následkům nebo rovnou k usmrcení zvířete. Zákonodárce stanovil přesné podmínky trestání týrání a zanedbání péče. Není to zkrátka tak jednoduché, jak si to někdo představuje. Ke všemu stále neexistuje ve věci týrání zvířat žádná pořádná judikatura. Proto dostali policisté od svých nadřízených metodické doporučení (MD), které jim dává vodítko, zda může jít o trestný čin týrání a zanedbání péče nebo nikoliv. K sestavení MD byla použita náhradní/analogická judikatura z oblasti násilných trestných činů, vražd páchaných na lidech. Policisté tedy vědí, že mohou řešit situace pokud jde o: brutální ubíjení zvířete, kopání, bodné a sečné rány, různé mechanismy pro způsobení bolesti, jed, trýznění na hranici snesitelnosti, škrcení, topení, krvácení, sypání soli do ran, ponechání zvířete zemřít bez další pomoci; dále jestliže to zvíře přežije, nese si následky a to dejme tomu také prostřednictvím nedostatku potravy, dehydratace apod. Vše policie vyhodnocuje, nicméně vždy se jedná o individuální posouzení za pomoci odborníků. Policisté spolupracují se Státní veterinární správou, jejíž stanoviska jsou zásadní. Nedaří se však získat špičkového znalce na posuzování zvířecí psychologie; tedy jak poznat: co zvíře cítí. V tom vidí policie velký problém. Tito odborníci zkrátka v ČR nejsou. – Vážený pan podplukovník Mgr. Michal Plesl dále zdůraznil, že z hlediska týrání zvířat jde většinou o přečiny. (Trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010 obnovil kategorií přečinů; jde o všechny nedbalostní trestné činy nebo úmyslné trestné činy se sazbou odnětí svobody s horní hranicí do pěti let, § 14 odst. 2; další trestné činy se pak nazývají zločiny, pozn. autora.) Dnes již spadá týrání zvířat a zanedbání péče do gesce kriminální policie. Ve všech krajích ČR na to existují policejní specialisté s patřičným vzděláním, kteří takové problematice dobře rozumí. Umí také správně komunikovat s veřejností. – Vážený pan podplukovník Mgr. Michal Plesl osvětlil, že z nahlášených a prošetřovaných trestních řízení tvoří větší zájmové chovy psů aj. zvířat zhruba pouze 2 procenta všech možných případů týrání nebo zanedbání péče. (Zde posléze vznikl před veřejností v přednáškovém sále spor mezi Váženým panem Pleslem a Váženým panem Pospíšilem o to, zda právě ta 2 % představují ony tolik mediálně kritizované množírny, jelikož ve skutečnosti pořád nikdo neví, jak by měly být tzv. množírny definovány, pozn. autora.) Je to z toho důvodu, protože nedochází ke zjištění zákonem a dalšími předpisy definované/požadované intenzitě týrání. No a pak již samozřejmě nejde o trestný čin; řeší to jiné orgány než policie. Nejsou li důkazy o skutečných/tristních podmínkách v nějakém podezřelém chovu: Pak se s tím prostě nedá nic dělat. – Vážený pan podplukovník Mgr. Michal Plesl dále apeloval na ochránce přírody a jejich aktivisty, aby jako soukromé osoby nesuplovaly operativní činnost policie, aby nezískávaly co největší množství důkazů ze soukromého života občanů a tzv. „možných množíren“, jelikož se pak často stává, že jejich důkazy nejsou pro trestní řízení vůbec použitelné. Aktivisté daný podezřelý chov tzv. exponují, pak si toho všimnou média, nastoupí právníci podezřelého chovu a posléze už kriminalisté ničeho nedosáhnou. Pokud by však od samého začátku dostala prostor operativní práce kriminální policie, profesionálové, existuje daleko větší pravděpodobnost, že by se podařilo získat důkazy, které by před soudem obstály. – Z hlediska obchodu se psy Vážený pan podplukovník Mgr. Michal Plesl vysvětlil, že existuje mnoho různých protichůdných informací o tom, kolik psů se dostává z ČR do zahraničí. Jenže právě ze zahraničí ještě nikdy v rámci oficiální policejní spolupráce např. prostřednictvím Interpolu „NEPŘIŠEL ŽÁDNÝ PODNĚT“ o tom, že by došlo třeba v Německu nebo jiné zemi k zadržení českého občana se zásilkou psů, nebo že by to někdo dělal pravidelně. Prostě nic takového není k dispozici. Vždyť ani sami čeští veterináři nechtějí hledat cestu k policii; odmítají udávat své klienty. Přesto by to prý měli zvážit (porušit pečlivě budovanou důvěru mezi klientem a jeho lékařem včetně veterinární etiky, pozn. autora) a nahlašovat podezřelé případy policii: ne třeba formou trestního oznámení, nýbrž pouze nějakou formou informačního sdělení. – Vážený pan podplukovník Mgr. Michal Plesl uvedl: Je již připravena legislativa, která by měla postihnout problémové zájmové chovy a dokonce rozšířit možnosti policie; nicméně je to zatím v nedohlednu. Podle něj však problém týrání zvířat nevyřeší nějaký brutální zákaz trhu, jelikož pořád ještě žijeme v ústavním/právním státě. Ústava zaručuje právo na podnikání, právo vydělávat si peníze. Proč by tedy nemohl mít někdo business založený na obchodu se zvířaty? Klidně ať jich má padesát, ale musí dodržovat nějaká pravidla. – Vážený pan podplukovník Mgr. Michal Plesl řekl svůj názor, že případné zavedení centrální evidence zvířat je sice hezká věc, ale když s tím zároveň nebudou spojeny sankce, které by chovatele odradily od porušování pravidel nastaveného systému, tak to stejně vůbec nikdo nebude respektovat. Jsou zde ke všemu také jasná rizika. Jakmile bychom dali „všechno čipovat, zavedeme povinnost registrace, zavedeme další opatření, tak se nám podle mne zvedne neskutečně případů odložených a zabitých zvířat, tak jak to tady bylo. Přijde kontrola: hodíme do studny. Co s nima? Hodíme je do řeky, do pytle. Dáme tam kámen. Těch případů nám přibude,“ sdělil Vážený pan podplukovník Plesl. No a již jen samotný provoz, údržba a zřízení centrálního registru nebude vůbec žádná/lehká a už vůbec ne levná/jednoduchá záležitost. Uvítal by, kdyby na celou operaci přišly granty z EU. – Závěrem upřesnil: Policie ČR intenzivně spolupracuje s veterinární správou a školí také hlídky v terénu, aby policisté věděli, jak mají postupovat, když by náhodou narazili na dodávku plnou psů apod.

Vážená MVDr. Aurika Smolová z oddělení péče o pohodu zvířat Státní veterinární správy mj. řekla: Termín množírna představuje hanlivý výraz pro ty chovatele, kteří produkují zvířata ve velkém množství. Legislativa v ČR však takový termín nezná. Zdůraznila: Pak se ovšem nelze divit, že se pod definici tzv. množírny vejde jakýkoliv chovatel ať už velký nebo malý (zkrátka každý občan, který ještě má vůbec odvahu nějaké to zvíře svobodně chovat, pozn. autora). Dále popsala podmínky chovu, které Státní veterinární správa (SVS) kontroluje: např. jde o stravu, zdraví, genetiku zvířat, vzhled kotců apod. Podle výkladu SVS dnes již patří ke zdraví zvířat navíc tzv. životní pohoda a míra strachu/stresu čtyřnohých živých tvorů. Obecně je však velký problém s kontrolami zájmových chovů v soukromých domácnostech občanů ČR. Nelze lidem jen tak vpadnout domů a začít jim tam kontrolovat jejich zvířata. Každopádně pro SVS je „chovatelem každý, kdo drží zvířata třeba i na přechodnou dobu“. Ujistila však: SVS provádí pravidelné kontroly u těch osob, které má nahlášeny ve své evidenci. Pro většinu psích chovů v soukromých lidských domácnostech však zatím neexistují pravidla, která by se dala vynucovat. Běžní občané/chovatelé psů/koček zkrátka zatím regulované podmínky chovu nemají. Pravidla platí jen pro evidované chovatele a zvířata s průkazem původu. – Vážená MVDr. Aurika Smolová posléze prezentovala statistickou tabulku, ze které vyplynulo, že drtivá většina přijatých udání, které SVS dostává, směřuje na obyčejné lidi, občany ČR, drobné chovatele, vlastníky jednoho až pěti psů (fen). Tam je vidět největší nápor kontrol. (V případě novelizace patřičné legislativy je tedy zdokumentována zcela reálná hrozba domovních prohlídek bez rozhodnutí soudu a to pro všechny občany/chovatele zvířat v ČR, pozn. autora.) SVS následně připravuje podklady pro správní a přestupkové řízení, předává podněty k dalším úkonům obcím, které pak zase vedou vlastní řízení a sankcionují; pokud jde o trestní činy (přečiny) tak to řeší přímo Policie České republiky. – Vážená MVDr. Aurika Smolová však upozornila: Samotná legislativa nikdy nedokáže vyřešit problém s tzv. množírnami. A nedokáže to vyřešit ani centrální registr chovatelských údajů. Je totiž zapotřebí změnit a dodržovat celý komplex věcí. Bez toho to nepůjde. Každopádně bude podle ní nutné prosadit zpřísnění podmínek chovů a umožnit větší mezinárodní spolupráci. – Následně potvrdila, že vzhledem k předpokládaným masívním transportům štěňat z ČR do zahraničí ovšem „z ostatních členských států opravdu nedostáváme žádné informace, co, jakou zásilku kde zachytili“. Takové údaje chodí na SVS jedině od ochranářských organizací. Občas se k nim dostane třeba jeden případ jen okrajově a to od některých oficiálních orgánů, ale to třeba až s ročním zpožděním.

Vážený pan MVDr. Ivo Strauss, vedoucí oddělení péče o pohodu zvířat sekce Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Pardubický kraj, mj. informoval, že byl jako zkušený veterinář a kontrolor soukromých zájmových chovů zvířat požádán o prezentaci poznatků z praxe. Zdůraznil: Jeho kontrolní tým podává trestní oznámení třeba i za 6 utopených koťat v pytli. Takový případ dostali až před soud. A rozhodně nejde o žádnou ojedinělou kauzu. Vysvětlil: My, kontroloři, „pracujeme pro zvířata“. Kontrola však nemůže jít přes rámec platné legislativy. Jestliže dostanou například udání na problematický chov třeba někde ve stodole a nejedná se o bytový prostor, navíc když má dotyčný chovatel identifikační podnikatelské číslo (IČ), tak mu mohou kontroloři provést invazi na jeho soukromý pozemek. Pokud však nemá chovatel IČ a jde třeba o patro rodinného domu: tam se už kontroloři nedostanou; šlo by to pouze v situaci, jestliže by se jednalo o podezření z týrání zvířat. V realitě to ve výše uvedeném případě vypadá tak, že mají kontroloři maximálně právo vyzvat chovatele k předvedení zvířat před soukromé obydlí. – Vážený pan MVDr. Ivo Strauss dále popsal zájem Státní veterinární správy na centrální evidenci zvířat s cílem usnadnění kontrolních zásahů v soukromých domácnostech občanů ČR. Pravdivě ovšem vysvětlil, jak by bylo něco takového až neskutečně finančně náročné; jakmile totiž někdo zjistí podrobné propočty, tak od toho každý posléze již raději dává ruce pryč. – Vážený pan MVDr. Ivo Strauss následně vysvětlil, že jejich kontrola může přijít k chovatelům i bez ohlášení: také to činí. Popsal problémy kontrolorů: Dlouho to trvá, než jim vůbec občané otevřou, pokud je už dovnitř vůbec pustí. V případě, že jim občan neotevře a pracovníci Státní veterinární správy ani nevidí žádné náznaky přítomnosti někoho v obydlí, tak nemají ani šanci jak zjistit, že tam dochází k týrání zvířat. Sice lze přizvat ke spolupráci městskou nebo státní policii, aby jim pomohla provést vstup do domu, fakticky to ale vypadá tak, že jezdí na místo udání například čtyřikrát až pětkrát: „než někoho lapíme“. Proto raději nejprve kontroloři oslovují podezřelého chovatele dopisem, aby mu sdělili přesný datum, čas, místo kontroly. Jenže pak se přirozeně stává: důkazy často zmizí. – Vážený pan MVDr. Ivo Strauss sdělil: Kontroloři zaznamenávají přílišnou personifikací zvířat, když si třeba chovatelé pletou pejska s dítětem a celý den ho hladí až do úplného vyhlazení. Upozornil také, že je fyziologickou potřebou psa, aby občas utekl (třeba za fenou) a pokud volně pobíhá, tak to je zkrátka také jeho přirozenost. Naopak je proti psí přirozenosti, aby mu nějaký chovatel dělal záchodky podobné těm lidským apod. (takže se mají občané/chovatelé v případě schválení novelizace patřičné kontrolní legislativy opravdu nač těšit, pozn. autora). – Vážený pan MVDr. Ivo Strauss varoval před pouze jednostranným pohledem na věc týrání zvířat a zanedbání péče, protože pak může domácímu čtyřnohému mazlíčkovi a jeho majitelům vzniknout v případě dramatických pokusů o odebrání zvířete z rodiny chovatele psychická újma. Je pak třeba dobře zvažovat celou situaci a všechny okolnosti, jelikož samotný fakt, že chovatel nesplňuje všechny předpisy, by na druhé straně vedl k daleko většímu utrpení odebíraného živého tvora. Ke všemu existují ohromné těžkosti se sháněním soudních znalců v oboru psychologie zvířat. Výše uvedené závažné situace pak nemá kdo skutečně odborně posoudit. Jedná se přitom o velký problém již jen podle dikce občanského zákoníku ČR. Skrývá se v tom drtivá past na každého kontrolora nebo aktivistu. (Zároveň jde o účinnou obranu pro každého občana ČR, pozn. autora.) – Vážený pan MVDr. Ivo Strauss upřesnil, že „80 až 85 % je opravdu nesmyslných podnětů“, udání, které pouze Státní veterinární správu zatěžují, jelikož pak musí každý takový nesmyslný nebo až zlomyslný podnět prošetřit, odpovědět na něj. Jsou to např. podněty toho typu, že „pes štěká v noci“. Vážený pan MVDr. Ivo Strauss vyjádřil své hluboké pohnutí nad takovou tristní udavačskou situací z kategorie „až bude hovno, bude smrdět“, jelikož to pak v terénu často kontrastuje s neuvěřitelně složitými a srdceryvnými praktickými situacemi, jako když museli kontroloři složitě vysvětlovat hluchoněmému pánovi, který si koupil psa z plemene husky, správné postupy chovu, protože si neuvědomil, že jeho pes v noci ze své přirozenosti vyje a sousedi se z toho mohou zbláznit. Když chtěli kontroloři tomu pánovi psa odebrat, došlo k těžké citové újmě. Pán v slzách prosil, aby to nedělali, jelikož je osamocený a jde o jeho jediného psího kamaráda. Jsou to opravdu nelehké situace. Drtivá většina udání se zkrátka týká špatných mezilidských vztahů a odnášejí to pak všichni: zvířata i lidé. Ostatně na Státní veterinární správu také chodí množství anonymních podání – nejčastěji Emailem. Přitom kontroloři by uvítali, kdyby mohli s těmi udavači blíže komunikovat. Často jejich podněty neobsahují všechny potřebné informace. Nemusejí se ale ničeho bát, jelikož kontroloři dodržují přísnou mlčenlivost. Identifikační údaje stěžovatelů prý nikomu nesdělují. Vážený pan MVDr. Ivo Strauss poprosil, aby Vážení aktivisté/aktivistky neposílali(ly) kontrolorům tzv. řetězové stížnosti: třeba 30 až 50 udání ve stejné věci. Kontrola pak musí prověřovat každé takové jednotlivé podání a vést k tomu záznamy, čímž se celá věc prodlužuje, komplikuje. Poprosil, aby to Vážení aktivisté(tky) nepřeháněli(ly). Státní veterinární správa ráda přijme normální podněty, nikoliv však ty přehnané.

Vážený pan Mgr. Marek Voršilka, předseda organizace „OBRAZ - Obránci zvířat, z. s.“, mj. přednesl kritiku novely veterinárního zákona (viz také článek Necipujtenas.CZ zde, pozn. autora). Změna této legislativy podle něj totiž většinou prostě nebude mít vliv na otázku tzv. množíren zvířat a vůbec tento problém nevyřeší. Na základě svého výzkumu pak Vážený pan Mgr. Voršilka představil fakt, že v celé ČR je oficiálně registrováno v rámci Státní veterinární správy pouze „49 komerčních chovů psů“. Jde o neuvěřitelně malé číslo, jelikož pak připadají zhruba 1 až 3 chovy na většinu krajů. Jen v Olomouckém a Jihočeském kraji neexistoval dokonce vůbec žádný úředně registrovaný komerční chov psů. Chovných stanic je přitom daleko více. Zdůraznil: V úředních rejstřících lze ale nalézt minimálně 1.739 volných živností, jejichž předmětem podnikání je obchod se zvířaty (patří tam nicméně nejen psi, nýbrž ryby, ptáci, kočky, další zvířata; některé živnosti nejsou aktivní, pozn. autora). Z výše uvedených údajů posléze Vážený pan Mgr. Voršilka vyvodil závěr, že je masově porušována povinnost registrace komerčních chovů. Navrhl proto posílení mediální kampaně s tématikou správného chování ke zvířatům: jak si je korektně nakupovat apod. Taková kampaň by samozřejmě podle něj měla podpořit naprosto nezbytné/pečlivé vynucování stávajících pravidel a spolupráci živnostenských úřadů se Státní veterinární správou. – Závěrem upřesnil, že také svědecká výpověď aktivisty má u soudu svůj význam. Doplnil: Kontrolní řád Státní veterinární správy připouští kontrolu obydlí, pokud se tam provádí soustavná podnikatelská činnost. Takže se do nemovitostí kontroloři dostanou. Nemohou však (zatím ještě) používat násilí.

Vážená paní Bc. Vladimíra Tichá, mluvčí Českomoravské kynologické unie (ČMKU), mj. vysvětlila, že finanční úřady pohlížejí na prodej psů různě. Vždy a všude nepožadují živnostenské listy. Navíc sdělila: Členové ČMKU nikdy neslyšeli žádnou informaci o nějaké povinnosti hlášení svých chovů na Státní veterinární správu. Není si proto vůbec jistá, zda to co řekl Vážený pan Mgr. Voršilka: je vůbec pravda. Dále natvrdo zkritizovala problém s výše uvedenou novelou veterinárního zákona. Poukázala především na otázku kontrol pěti a více fen jednoho vlastníka v každé domácnosti: Jak to budou zaměstnanci Státní veterinární správy kontrolovat? To přeci nejde. Lidé si své psy rozepíší na příbuzné, známé. Pak už s tím nikdo nic nenadělá.

Vážený pan MVDr. Ivo Strauss, vedoucí oddělení péče o pohodu zvířat sekce Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Pardubický kraj, mj. uvedl, že ten kdo provozuje chov jako živnostník, tak by se měl opravdu přihlásit na Státní veterinární správu ještě před začátkem svého podnikání. Dostane registraci. Jednou za rok mu přijde povinně domů kontrola. To je vše. Pokud se tedy někdo sám tzv. neudá, pak se na to zkrátka ani nepřijde. Nicméně jestliže kontroloři dodatečně zjistí: Podnikatel/živnostník není registrován, nahlášen, tak mu Státní veterinární správa udělí pokutu. Tím se to vyřeší. – Jde-li o business se psy: zde je už povinná registrace daleko podrobnější. – Existují totiž také vázané živnosti. – Do doby zavedení centrální registrace všech psů je zkrátka jakákoliv kontrola obchodu se psy většinou mimo hru. Kontrola musí dokazovat fakta a nikdy nemůže postihovat lidi dle svého pouhého pocitu. – Vážený pan MVDr. Ivo Strauss vyzval ke spolupráci se soukromými ochránci přírody a k vylepšení zákonů díky kooperaci s Váženým panem europoslancem Pospíšilem. – Znovu připomněl: Udavači z řad aktivistů často publikují celou řadu podezření/informací na Facebooku, čímž nechtěně včas varují případné pachatele trestné činnosti. Státní veterinární správa pak sice uspořádá kontrolu v daném místě udání, klidně i několikrát denně, ale často je již pozdě: už tam množírna není.

Vážený pan JUDr. Jiří Pospíšil, poslanec Evropského parlamentu (nestraník zvolený roku 2014 na kandidátce TOP 09 a STAN; roku 2016 úspěšně kandidoval v krajských volbách do zastupitelstva Plzeňského kraje opět jako nestraník za TOP 09; v současnosti jde o nejaktivnějšího politika, který propaguje pod taktovkou eurounijních byrokratů povinné a státem nařízené čipování všech především psů, koček, jednotný registr chovatelských údajů, prolamování domovní svobody v důsledku kontroly chovu domácích čtyřnohých mazlíčků a tím také definitivní konec tradičního svobodného chovu zvířat na území České republiky) vysvětlil, že Vážený pan Mgr. Voršilka objevil nedodržování zákona z hlediska (ne)registrace chovů psů. Vyzval Státní veterinární správu k nasazení těch vůbec nejlepších lidí na řešení problému s množírnami. Pokud existují obce, které odmítají spolupracovat na ochraně zvířat v boji proti množírnám a týrání živých tvorů: tak je to špatně. – Srovnal ochranu zvířete se závažnou společenskou otázkou, která je „vyšším zájmem než kontrola kotle“ v soukromí domácnosti občanů ČR. Celé je to prý vítaný podnět k tomu, aby se legislativně podařilo nastavit ještě větší rozšíření kontrol a ochranu psů, koček v soukromých domácnostech občanů ČR. Jde údajně o závažný veřejný zájem. (Rozuměj: Například péče o psíka Alíka babičky z Hané je tak závažným celospolečenským problémem, že je nutné na seniorku nasadit kontrolní komando, které ji bude šmejdit/fotografovat domácnost, aby prověřilo udání sousedů, jak devadesátiletá paní pečuje o svého pejska: daňoví poplatníci to jistě rádi zaplatí, pozn. autora.)

Dotaz z publika upozornil, že se množírny mohou často stěhovat z místa na místo a i kdyby byla zvířata odebrána, tak je stejně není kam umístit. Jde o finančně velmi nákladné operace. Proto jsou psi mnohdy ponecháni na místě. Vše se řeší mírnou pokutou, domluvou. – Obce např. nechtějí ani poskytnout pozemek nebo starou nemovitost k péči o odebrané psy. Přitom aktivisté z ochrany přírody by vše ostatní již zaplatili a zajistili. – Samotné zákony v praxi otázku množíren nevyřeší. Je to podobné jako s drogami. Když je něco zakázané, ale je po tom poptávka, tak to stejně bude existovat: jako tzv. množírny a obchod se psy. Zmírnit by to mohla vysoce kvalitní osvěta. Jde o naprosto zásadní věc. – Odbory životního prostředí obcí s rozšířenou působností musejí být prý dotlačeny ke spolupráci. Problémy jsou prostě v (ne)spolupráci mezi aktivisty a orgány veřejné moci. Nefunguje to: a řešení je v nedohlednu. Z hlediska hospodářských zvířat to ovšem již tak není. Existuje zde totiž jiný zájem.

Vážený pan MVDr. Ivo Strauss, vedoucí oddělení péče o pohodu zvířat sekce Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Pardubický kraj, mj. upřesnil: Státní veterinární správa dá podnět k odebrání zvířat a obec s rozšířenou působností musí takové odebrání řešit. Mnoho obcí to však nedělá, protože to řešit nechtějí nebo nemohou; nemají na to prostory. Vysvětlil, že třeba 40 krav nejde jen tak odebrat. Obce s rozšířenou působností mají ze zákona rozsáhlé pravomoci, ale ony mnohdy ani nevědí, jaké mají možnosti. Doporučil proto, aby chovatelé darovali problémová zvířata přímo obci. Kontroloři zažili např. případy, kdy se lidé ze zoufalství a svého přesvědčení soudili o své milované domácí mazlíčky i když neměli peníze. Jde třeba o sociální případy. Není to vůbec jednoduché. Bez spolupráce s obcemi s rozšířenou působností to však nejde. Běžná obec nemá k řešení takových problémů pravomoci. Zvíře přeci nemohou kontroloři Státní veterinární správy nikomu ukrást. Nelze postupovat protiprávně. – Obce se kdysi domnívaly, že dostanou příjem z pokut za týrání zvířat. Jenže ve skutečnosti se přepočítaly. V realitě to tak není. – Aby došlo ke zlepšení systému, musel by vzniknout jeden nový úřad (SIC!), který by převzal pravomoci od Státní veterinární správy a obcí s rozšířenou působností. – Nicméně samotné odebrání zvířat ještě také nemusí nic vyřešit. Někteří chovatelé dokonce kradou kočky po vesnicích, aby si znovu obstarali odebraná zvířata. Stává se, že chovatelce odeberete 50 psů a do půl roku je má znovu. Co s tím? Ani kraj nebo dokonce celé ministerstvo zemědělství si s tím neví rady.

Dotaz z publika: Za dvacet let boje s množírnami se pořád nic nezměnilo. Je to stále stejné. Výzva pro českého ministra financí, Váženého pana Babiše: Ať vyřeší problém s únikem daní z obchodu se psy. Existuje velké množství veterinárních registrů, útulků a přes Státní veterinární správu by to přece mělo jít hned zařídit a psy lidem odebrat.

Dotaz z publika: Problém je opravdu s tím, že není kam ta zvířata pak ale umístit. Aktivisté sice nabídnou obci pobyt zvířete třeba za 4.000,-Kč na měsíc, jenže starosta pak zvíře stejně přesune ke svému známému na zahradu za 15.000,- Kč, kterému to zaplatí z obecního rozpočtu. A takový business s odebíráním zvířat přímo kvete.

Dotaz z publika: Jak je to s kastračními programy? Zatím to vše financují většinou samy útulky.

Vážený pan MVDr. Ivo Strauss, vedoucí oddělení péče o pohodu zvířat sekce Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Pardubický kraj, mj. vyslovil svou podporu pro osvětu, jejímž cílem by bylo kastrování psů. V zahraničí se většinou z útulku nevykastrovaný pes nedostane. V ČR to však není běžné. Češi to odmítají. Často srovnávají zvířata s lidmi. Financování kastrace psů by měly smluvně řešit obce například díky spolupráci s útulky. Pomohl by také centrální registr a povinné čipování. Vážený pan MVDr. Ivo Strauss nicméně zdůraznil, že nalezeného psa nelze jen tak vykastrovat (analogicky očipovat, pozn. autora), jelikož se stále ještě jedná o soukromý majetek. Vlastník psa posléze může uspět se svou žalobou. U soudu by se domohl svých nepochybných majetkových práv, protože mu bylo zničeno jeho chovné zvíře (zásah do tělesné integrity, pozn. autora). Teprve po uplynutí zákonem stanovené doby lze činit takové úkony na nalezených zvířatech, tedy až se stanou zvířaty tzv. bez pána a připadnou obci nebo útulku apod.

Dotaz z publika: Představte veřejnosti konkrétní kroky, jak nejlépe udávat lidi/množitele a další problematické chovatele, jak vůči nim akčně postupovat? Jak je možné, že stát vůči nim nic nečiní? Jak je možné, že množírny kryjí veterináři? Kdo je kontroluje? Jak je to možné? Jak je možné, že obec odmítne umístit zvířata na svém pozemku a policie ani nikdo jiný s tím nic nedělá?

Vážený pan JUDr. Jiří Pospíšil, poslanec Evropského parlamentu (nestraník zvolený roku 2014 na kandidátce TOP 09 a STAN; roku 2016 úspěšně kandidoval v krajských volbách do zastupitelstva Plzeňského kraje opět jako nestraník za TOP 09; v současnosti jde o nejaktivnějšího politika, který propaguje pod taktovkou eurounijních byrokratů povinné a státem nařízené čipování všech především psů, koček, jednotný registr chovatelských údajů, prolamování domovní svobody v důsledku kontroly chovu domácích čtyřnohých mazlíčků a tím také definitivní konec tradičního svobodného chovu zvířat na území České republiky), mj. objasnil, že neví, zda veterinární komora už vůbec někdy potrestala v této souvislosti nějakého svého člena např. tak, jako se to mnohokrát stalo v případě právníků za porušení profesní etiky. Vážený pan europoslanec Pospíšil s hrůzou zjišťuje: Stav v otázce množíren a celého komplexu problémů je opravdu neutěšený.

Vážený pan MVDr. Ivo Strauss, vedoucí oddělení péče o pohodu zvířat sekce Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Pardubický kraj, mj. řekl, že nemůže hovořit za Komoru veterinárních lékařů ČR, ale Státní veterinární správa kontroluje veterináře pouze z hlediska zákona o léčivech. Neví o tom, že by byl někdo z veterinářů potrestán. Dále řekl: Jde o business, takže co si budou povídat. „Nikdy jsme nic nedostali.“ Od veterinárního lékaře nikdy nepřišlo žádné udání ani podnět na množírnu nebo ani na jednotlivého týraného psa apod. (Profesní řád Komory veterinárních lékařů České republiky ovšem mj. požaduje respektování zájmů klienta a pečlivé budování vzájemné důvěry; veterináři zde nejsou od toho, aby plnili roli vyšetřovatelů a suplovali povinnosti výkonné moci, pozn. autora.)

Dotaz z publika: Jenže opravdoví množitelé k veterináři nepůjdou. Proto zkrátka ani ty podněty nemáte.

Vážený pan MVDr. Ivo Strauss, vedoucí oddělení péče o pohodu zvířat sekce Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Pardubický kraj, mj. připomněl: Do zahraničí nicméně neprodáte psa bez papírů, čipu, průkazu původu a vakcinace. No a to je jejich největší business.

Dotaz z publika: Poukázal na velké zisky plynoucí množitelům z online inzerce. Aktivisté neustále podávají na obchodníky se psy díky permanentnímu monitoringu/sledování takřka neustálá/hromadná trestní oznámení. Stejně se ani za rok a půl nepodařilo s ničím pohnout a to dokonce ani v té nejznámější kauze.

Vážený pan podplukovník Mgr. Michal Plesl, Policejní prezidium ČR, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, mj. vysvětlil: Není to jednoduché. Délka i rychlost vyšetřování může být různá. Někdy to vskutku trvá i přes rok.

Vážený pan Mgr. Herbert Pavera, poslanec dolní komory Parlamentu České republiky, člen předsednictva strany TOP 09, starosta obce Bolatice; neúspěšný lídr kandidátky TOP 09 pro krajské volby roku 2016 v Moravskoslezském kraji, mj. představil situaci s poplatky a čipováním u nich v obci Bolatice ze své pozice velmi zkušeného starosty. Podle něj se dá čipování/evidence psů řešit také dobrovolně. Začali s tím u nich v obci roku 2012. Poopravil Váženého pana europoslance Pospíšila, protože v obcích zkrátka nejde všechno jednoduše především díky tomu, že především malé obce nemají mnoho peněz. V Bolaticích žije cca 4.400 obyvatel a zhruba 500 psů. Takto velké obce s tím nemají problém, ale ty menší ano. V Bolaticích lidi přesvědčovali, aby si své čtyřnohé kamarády dobrovolně očipovali nebo otetovali. Schválili v této věci vyhlášku. Nabídli místním chovatelům slevu z poplatku ze psů a příspěvek na RFID transpondéry. Dneska je stav takový, že mají v Bolaticích 14 procent psů s tetováním nebo bez čipu. Vše jim tam prý báječně bez problémů funguje. Disponují navíc záchytnou stanicí. Případné psí tuláky tam hned umísťují. Vážený pan poslanec Pavera sdělil: Je třeba, aby byla zavedena centrální evidence všech psů. To je jediné řešení. V Bolaticích investovali za 2 roky do čipování 100.000,- Kč. Na záchytnou stanici dávají ze svého osmdesátimiliónového ročního rozpočtu 40.000,- Kč každých 12 měsíců.

Vážený pan JUDr. Jiří Pospíšil, poslanec Evropského parlamentu (nestraník zvolený roku 2014 na kandidátce TOP 09 a STAN; roku 2016 úspěšně kandidoval v krajských volbách do zastupitelstva Plzeňského kraje opět jako nestraník za TOP 09; v současnosti jde o nejaktivnějšího politika, který propaguje pod taktovkou eurounijních byrokratů povinné a státem nařízené čipování všech především psů, koček, jednotný registr chovatelských údajů, prolamování domovní svobody v důsledku kontroly chovu domácích čtyřnohých mazlíčků a tím také definitivní konec tradičního svobodného chovu zvířat na území České republiky), mj. oponuje, že jsou známy případy, kdy zkrátka starostové nespolupracují. Nejde ani tak o peníze jako o ochotu věci řešit. Zároveň ocenil přístup Váženého pana poslance Pavery.

Dotaz z publika: Jak byste řešil situaci, kdyby Vám u Vás v obci někdo nahlásil existenci větší množírny – 150 až 200 psů – a probíhala by tam produkce štěňat ve zcela nevhodných podmínkách?

Vážený pan Mgr. Herbert Pavera, poslanec dolní komory Parlamentu České republiky, člen předsednictva strany TOP 09, starosta obce Bolatice; neúspěšný lídr kandidátky TOP 09 pro krajské volby roku 2016 v Moravskoslezském kraji, mj. sdělil, že by vše nahlásil na Policii ČR a Státní veterinární správu. Jenže právě na veterinární správě bývají problémy. Mají tam oprávněný strach ze soudů, kdyby udělali chybu: pokuty by pak platili přímo zaměstnanci Státní veterinární správy. Nicméně Vážený pan poslanec Pavera již společně s kolegy připravil celostátní vyhlášku o podmínkách chovu psů v soukromých domácnostech obyvatelstva ČR. Zatím si to ovšem nechce vzít za své ministr zemědělství, čímž se celá věc zase zpomaluje. Starosta nemá podle Váženého pana poslance Pavery možnosti: jak by to mohl sám řešit. Přestupky nelze postihovat bez důkazů. Soud by to shodil ze stolu. Zákony nejsou dokonalé a proto se je snaží se svými kolegy zpřesnit.

Dotaz z publika: Jak jsou řešeny situace, jestliže už vydá Státní veterinární správa souhlas s odebráním psů. Musí pak obec konat? Jak by to Vážený pan poslanec Pavera řešil?

Vážený pan Mgr. Herbert Pavera, poslanec dolní komory Parlamentu České republiky, člen předsednictva strany TOP 09, starosta obce Bolatice; neúspěšný lídr kandidátky TOP 09 pro krajské volby roku 2016 v Moravskoslezském kraji, mj. uvedl: Záleží na tom o jakou obec by se jednalo. Malá ves s pěti sty obyvateli a dvěma milióny korun v rozpočtu na celý rok jistě nebude mít peníze na vlastní útulek pro psy. Tam to bude velmi složité. Vždyť vydat z rozpočtu měsíčně 7.000,- Kč za péči o psa v útulku: to je pro výše uvedenou obec vskutku těžké. Představte si, že by šlo najednou o 200 psů. Vážený pan poslanec Pavera proto navrhl v takovém případě státní finanční pomoc.

Vážený pan JUDr. Jiří Pospíšil, poslanec Evropského parlamentu (nestraník zvolený roku 2014 na kandidátce TOP 09 a STAN; roku 2016 úspěšně kandidoval v krajských volbách do zastupitelstva Plzeňského kraje opět jako nestraník za TOP 09; v současnosti jde o nejaktivnějšího politika, který propaguje pod taktovkou eurounijních byrokratů povinné a státem nařízené čipování všech především psů, koček, jednotný registr chovatelských údajů, prolamování domovní svobody v důsledku kontroly chovu domácích čtyřnohých mazlíčků a tím také definitivní konec tradičního svobodného chovu zvířat na území České republiky), mj. konstatuje, že na malých obcích takto velké množírny vskutku zatím nelze řešit.

Dotaz z publika: Jak registrujete pejsky?

Vážený pan Mgr. Herbert Pavera, poslanec dolní komory Parlamentu České republiky, člen předsednictva strany TOP 09, starosta obce Bolatice; neúspěšný lídr kandidátky TOP 09 pro krajské volby roku 2016 v Moravskoslezském kraji, mj. řekl, že to řeší veterinář v Bolaticích. Postupně všechny psy evidují do celostátního veterinárního registru.

Vážený pan JUDr. Jiří Pospíšil, poslanec Evropského parlamentu (nestraník zvolený roku 2014 na kandidátce TOP 09 a STAN; roku 2016 úspěšně kandidoval v krajských volbách do zastupitelstva Plzeňského kraje opět jako nestraník za TOP 09; v současnosti jde o nejaktivnějšího politika, který propaguje pod taktovkou eurounijních byrokratů povinné a státem nařízené čipování všech především psů, koček, jednotný registr chovatelských údajů, prolamování domovní svobody v důsledku kontroly chovu domácích čtyřnohých mazlíčků a tím také definitivní konec tradičního svobodného chovu zvířat na území České republiky), mj. vyzval širokou veřejnost k aktivnímu získávání důkazů o množírnách všude, kde to jen jde: používejte mobily a dokumentujte týrání zvířat.

Dotaz z publika: Proč tu není nikdo z Ministerstva zemědělství České republiky?

Vážený pan JUDr. Jiří Pospíšil, poslanec Evropského parlamentu (nestraník zvolený roku 2014 na kandidátce TOP 09 a STAN; roku 2016 úspěšně kandidoval v krajských volbách do zastupitelstva Plzeňského kraje opět jako nestraník za TOP 09; v současnosti jde o nejaktivnějšího politika, který propaguje pod taktovkou eurounijních byrokratů povinné a státem nařízené čipování všech především psů, koček, jednotný registr chovatelských údajů, prolamování domovní svobody v důsledku kontroly chovu domácích čtyřnohých mazlíčků a tím také definitivní konec tradičního svobodného chovu zvířat na území České republiky), mj. sdělil, že to neví.

Vážená MVDr. Martina Načeradská, veterinární specialistka, která patří k nejznámějším pro-čipovacím aktivistkám na území ČR s pravidelným přístupem do mainstreamových sdělovacích prostředků, mj. vysvětlila: Tentokrát již nikoho z ministerstva zemědělství neoslovila. Po minulých tristních zkušenostech viděla něco takového jako zbytečné.

Vážený pan Mgr. Herbert Pavera, poslanec dolní komory Parlamentu České republiky, člen předsednictva strany TOP 09, starosta obce Bolatice; neúspěšný lídr kandidátky TOP 09 pro krajské volby roku 2016 v Moravskoslezském kraji, mj. uvedl, že se účastní práce v komisi, která připravuje výše uvedenou vyhlášku a ta je připravená ve spolupráci s ministerstvem zemědělství.

Vážený pan JUDr. Jiří Pospíšil, poslanec Evropského parlamentu (nestraník zvolený roku 2014 na kandidátce TOP 09 a STAN; roku 2016 úspěšně kandidoval v krajských volbách do zastupitelstva Plzeňského kraje opět jako nestraník za TOP 09; v současnosti jde o nejaktivnějšího politika, který propaguje pod taktovkou eurounijních byrokratů povinné a státem nařízené čipování všech především psů, koček, jednotný registr chovatelských údajů, prolamování domovní svobody v důsledku kontroly chovu domácích čtyřnohých mazlíčků a tím také definitivní konec tradičního svobodného chovu zvířat na území České republiky), mj. řekl: Je škoda, že to již není v parlamentu, aby o tom mohla být vedena veřejná debata.

Dotaz z publika: Proč nejsou v regionálním dotačním programu ministerstva zemědělství dotace na společenská zvířata? Na hospodářská zvířata je peněz mnoho, ale na psy a kočky nebo třeba na útulky toho moc nikde není.

Vážený pan Mgr. Herbert Pavera, poslanec dolní komory Parlamentu České republiky, člen předsednictva strany TOP 09, starosta obce Bolatice; neúspěšný lídr kandidátky TOP 09 pro krajské volby roku 2016 v Moravskoslezském kraji, mj. vysvětlil, že se prý na to zeptá. Písemnou odpověď uvede na svém webu. Informoval: Mají s kolegy připraven zákon o evidenci psů včetně vyhlášky upravující podmínky pro chov všech psů v soukromých domácnostech občanů ČR: jak taková zvířata krmit apod. Jako problém ovšem vidí finance. Nemají zatím k dispozici odbornou finanční kalkulaci a ministerstvo zemědělství se v tom nechce angažovat. Vyzval také, aby se více mluvilo o tom dobrém a méně o tom zlém ve vztahu ke zvířatům.

Vážený pan Dr. med. vet. Sven Hüther (DVM), ředitel firmy Planet ID prodávající elektronické systémy určené k identifikaci zvířat, uznávaný specialista s třicetiletou praxí v oboru mikročipů, databází a ISO norem, připravil pro účastníky konference velice dobře zpracovaný písemný materiál, ve kterém detailně na konkrétních kauzách z praxe doslova na kousky rozcupoval špatný/nefunkční německý a vůbec eurounijní systém tzv. povinného čipování domácích zvířat. Podle výsledků jeho výzkumu neexistuje pro spotřebitele jakákoliv záruka, že zrovna jeho číslo čipu bude obsahovat jedinečný/nezaměnitelný kód a tím ani jistota bezproblémové identifikace zvířat. Doktor Hüther prokázal nejméně na stovkách reálných případů selhání RFID identifikačního systému, který lidem mnohdy výkonná moc bezmyšlenkovitě/brutálně vnucuje. Jednalo se mj. o následující kauzy: stejné číslo čipu pro více zvířat; nečitelné transpondéry; nesprávné kódy; časté omyly, podvody v databázích chovatelských údajů apod. – Např. mikročip označený sdíleným předčíslím 900 plus následným kódem čínského výrobce transpondéru obsahoval numerickou kombinaci, kterou nemohl producent podle předpisů vůbec používat; celé číslo čipu pak bylo v realitě neplatné. – Další kauza selhání čipovacího molochu byla zjištěna díky nehodě na dálnici. Veřejná moc a ochránci přírody se tak dozvěděli o problematické přepravě 113 štěňat z ČR. Tato zvířata byla určena na trh: prošla mnoha úředními kontrolami. Měla mít tedy v pořádku všechny požadované dokumenty, očkování, čipování apod. Realita však byla jiná. Osvědčující kontrolující veterinář se měl údajně podílet na vytvoření falešné dokumentace; pomáhal zamést stopy v eurounijním systému TRACES („Trade Control and Expert System“; webový veterinární certifikační nástroj používaný na území Evropské unie mj. pro kontrolu importu a exportu živých zvířat; za správnost celého systému zodpovídá EK). Tím ošálil úřední evidenci. – Doktor Hüther prokázal totální selhání systému TRACES, který měl paradoxně sloužit k potírání neetického obchodu se zvířaty; měl poskytnout dostatečné prostředky pro technickou, veterinární, právní ochranu zvířat. Jenže TRACES nedisponuje ani dostatečným počtem kontrolorů; nelze tedy zajistit plnění předpisů. – Materiál Doktora Hüthera proto vyzývá k zavedení povinné identifikace zvířat, čipování, sledování, k věším míře kontrol a k vynucované jednotné databázi všech psů/koček a to i když nikam necestují. Navíc požaduje mohutné regulace výroby čipů; přenesení přímé odpovědnosti na orgány Evropské unie. – Detailní práce Doktora Hüthera dále vysvětlila, že je doslova hanbou chtít po spotřebitelích Evropské unie, aby se na současném/špatném systému povinně podíleli, nuceně ho využívali a podporovali jej nákupem čipů, které ve svém důsledku v praxi často nefungují. (Jde také o děsivou ukázku toho, jakým totalitním směrem někteří politici a ochranáři přírody vedou současnou společnost a to často bohužel za účelem dosažení svého zisku z dotací, zřízení nových dobře placených úřadů, byrokracie a kontrolorských pracovních pozic, pozn. autora.) Paradoxně materiál doktora Hüthera naštěstí veřejnosti vysvětlil, že nynější úředníci v drtivé většině států EU nechtějí čipy chovatelům zvířat v zájmovém chovu plošně vnucovat a deptat již tak zdrcené občany dalšími kontrolami. – Doktor Hüther nicméně doporučil definitivní ukončení používání tetování a to i když zvíře nikam necestuje. Všichni psi/kočky by měli být již pouze očipováni a dostat od narození povinný/doživotní pas, jehož číslo musí korespondovat s číslem implantovaného čipu. – Ve své vlastní přednášce určené účastníkům konference pak mj. Vážený pan doktor Hüther uvedl, že jeho výzkum vycházel z německé databáze chovatelských údajů Tasso.net. Jelikož platí v EU pro identifikační čipy mj. předpisy jednotná norma ISO 11784, tak může být každý soukromý registr i národní systémy napojeny na celoevropskou databázi Europetnet. Jenže stejně to k dokonalosti nestačí. Celá Evropa prý musí mít povinný/jednotný systém. Je třebas s tím začít na národní úrovni. – Vážený pan doktor Hüther opět upozornil, že ve všech databázích s čísly identifikačních mikročipů budeme stále tak dlouho nacházet pořád stejné problémy, dokud nebude existovat výše navržený jednotný systém. Vždyť všechny země stále ještě ani nemají předpisy pro povinnou identifikaci zvířat, jiné je mají nedostatečné, některé státy (Anglie, Belgie) zakázaly používání čipů s národním předčíslím. Navíc stávající evidenční systémy rychle zastarávají a nedokáží už plně naplnit očekávání spotřebitelů. Příkladem takové země je Francie. – Vážený pan doktor Hüther dále uvedl, že existuje 36 výrobců čipů s různým kódováním: ty lze poměrně přesně určit z čísla čipu. Pak je zde ovšem 108 výrobců čipů, kteří dávají do transpondérů stejná čísla své části výsledného kódu, navíc sdílejí své kódování, což má ten následek, že pak nelze přesně určit konkrétního výrobce čipu. Předpisově je to v pořádku podle normy ISO 11784, ale systémově špatně. Ke všemu existují čipy s předčíslím 999. Ty jsou určeny pouze pro testování a nemají být vůbec v praxi používány. Přesto jsou často zvířatům implantovány a zaneseny v identifikačních chovatelských registrech. Jen databáze Tasso obsahovala 490 mikročipů s předčíslím 999. Taková čísla transpondérů nejsou unikátní a tedy může jít třeba o podvody. Je velmi tristní, že někdo výše uvedené čipy, často se stejnými čísly, vůbec uvolnil na trh. A takové případy jsou známy také z českých databází (viz dále Vážený pan Potůček). V celé Evropě by se to mělo týkat cca 42.000 registrovaných zvířat. Jak to řeší veterináři? Vážený pan doktor Hüther vyslovil názor: tyto čipy je nutné při jejich detekci vyjmout z těla zvířat (podle veřejné moci i samotných veterinářů by však šlo o týrání zvířete, pokud implantovaný transpondér funguje, pozn. autora). Databáze Tasso obsahovala také 1.139 případů čipů s předčíslím národního státu, nicméně další část numerických znaků kódu těchto čipů již neumožňovala určení výrobce ani dalších údajů. Týkalo se to předčíslí 276 (Německo) a 203 (Česká republika). Nikdo nedokázal určit, kde se tyto kódy vzaly a kdo nese zodpovědnost za jejich zanesení do systému. Nepomohly ani podněty na německé ministerstvo zemědělství. Všichni od toho dávali ruce pryč. – Vážený pan doktor Hüther dále popsal kauzy, kdy měli psi dva čipy v těle: prý šlo o chybu veterináře. Po složitém pátrání se nakonec zjistilo, že měly tyto čipy svůj původ u polského distributora, který si je nechal vyrobit v Číně a takové levné transpondéry si pak objednala veterinární klinika v Německu. No a pak došlo k situaci, kdy například první majitel psa neřekl druhému vlastníkovi, že je již zvíře očipováno. Veterinář prostě čip v těle psa buď nenašel, nebo ho ani neoskenoval a zkrátka implantoval zvířeti zbrusu nový RFID transpondér. – Vážený pan doktor Hüther chtěl výše uvedené případy odstranit jednotnou regulací trhu. – Další problém existuje s duplikátními čísly čipů, kdy jedno číslo RFID transpondéru označuje dvě nebo více zvířat, které žijí na různých místech. Některá zvířata uvedená v registru Tasso byla přitom již dávno mrtvá, nicméně v databázi figurovala jako živá. Tým Váženého pana doktora Hüthera zde našel 17.223 duplicitních čísel čipů, které by musely být prověřeny podle papírové dokumentace, zda jde o lidskou chybu nebo o podvod či jinou záležitost. Je v tom zkrátka hrozný chaos. Vážený pan doktor Hüther vysvětlil, že databázím chovatelských údajů se nedá v současném stavu vůbec věřit! – Aby toho nebylo málo, tak Vážený pan doktor Hüther poukázal na obrovské komplikace s tzv. devíti stovkovými čipy. Úvodem vysvětlil, že se celý kód čipu skládá z patnácti numerických znaků: první tři představují buď číslo státu nebo výrobce. Při testu se však zjistilo, že sdílené předčíslí 900 používají někteří výrobci v rozporu s předpisy: špatný počet číslic v kódu; absence schválení pro aplikaci čipu; neplatný alokační kód apod. Celý již tak dost tristní systém čipování zvířat to ještě více znevěrohodňuje. – Vážený pan doktor Hüther posléze představil všem lidem zdarma dostupnou webovou aplikaci www.dvc.services určenou ke zjištění, jestli je určitý kód čipu vůbec korektní, kdo jej vyrobil, jestli se dá implantovat a odpovídá předpisům. Výše uvedená aplikace může přispět k eliminaci nejčastějších podvodů. – Vážený pan doktor Hüther dále srovnal označování psů s identifikací automobilů a související vlastníkovou zodpovědností. Vyzval k zavedení technických kontrolorů celého systému čipování zvířat. Navrhl proto pět identifikačních systémů, které by prověřovaly správnost čipových kódů (duplicitu, podvody apod.). Otevřeně přiznal obrovské problémy s (ne)aktuálností údajů v nynějších registrech chovatelských informací. Bude proto neskutečně složité vystavět na troskách stávajícího RFID identifikačního molochu zcela nový/jednotný systém. Pokud na tom nezačnou mít politici zájem, tak se to stejně nikam neposune, protože pořád nebudou jednotné normy. Vyzval k povinnému čipování zvířat, evidenci, školení, jednotným předpisům; chtěl zahrnout existující databáze chovatelských údajů do nového systému; připravit smlouvy s výrobci transpondérů a přísné předpisy pro regulaci trhu včetně pokut: to vše prý kvůli ochraně zvířat. Dodal, že na trh již směřují nové typy RFID transpondérů, které budou mít možnost ukládání dat. To si vyžádá ještě větší regulaci než je tomu dnes. – Vážený pan doktor Hüther divákům také přiblížil některé známé zdravotní komplikace čipování: Například migrace mikročipů. Zcela kritické jsou první tři týdny po implantaci RFID transpondéru do živého těla zvířete. Jde o dobu, kdy se v tkáni čip fixuje. Pokud ale chovatele veterinář neupozorní, že by neměl s místem nastřelení čipu nijak hýbat (hlazení, mačkání, drbání apod.), pak se opravdu stávají případy, kdy lidé hlásí posun čipu v těle zvířete.

Vážený pan Jiří Potůček, jednatel pražské obchodní společnosti „WINVET s.r.o.“ a předseda soukromého „Českého registru zvířat, z.s.“ („czpetnet.cz“), mj. přišel s řešením tzv. centrální evidence chovatelských údajů. Vyzval k tomu, aby fyzické a právnické osoby nenakupovaly všechny typy čipů. Je podle něj vždy nejprve třeba dobře zkoumat, zda bude daný výrobek splňovat všechny předpisy tak, aby nedocházelo ke zbytečným systémovým chybám. Sdělil: Jeho aktivity vedoucí ke sjednocení registrů se zatím nesetkaly s přílišným pochopením. Přiznal navíc, že v registru „czpetnet.cz“ figuruje cca 50.000 zvířat a z nich jde zhruba o 47.500 psů. Také ve výše uvedeném registru byly identifikovány problémy s duplicitními kódy čipů. Řešením je prý standardizace norem a napojení na databázové struktury EU. Osvětlil, že duplicita čísel čipů mohla samozřejmě vzniknout i díky lidské chybě. – Registr „czpetnet.cz“ obsahoval taktéž nepovolená čísla čipů s předčíslím 999. Vážený pan Jiří Potůček ke všemu našel v této databázi 1.338 čipů se sdíleným předčíslím 900. Objevil také 12.480 případů nesprávně použitých čipových kódů jednotlivých států. Problém je tedy i v České republice. – Vážený pan Jiří Potůček vyzval k plošnému čipování zvířat. Tetování už nikomu nedoporučuje. Za správnou cestu označil irský model RFID identifikace zvířat, který je schopen akceptovat jednotný systém při existenci více různých registrů. Stát ovšem musí podle jeho mínění nastavit přísná pravidla včetně kontrol pro registraci a implantace RFID transpondérů. Je třeba přemýšlet o evropském a nejen českém registru.

Vážený pan Mgr. James Pirnay z belgické pobočky lobbistické organizace „FOUR PAWS“ (FP), která usiluje nejen Bruselu o vynucení povinného čipování/registrace/kontrol všech zvířat na území České republiky a v jiných zemích našeho globálně propojeného světa, mj. sdělil: Současná Evropská komise není příliš nakloněna ochraně zvířat a to obzvláště pokud jde o psy/kočky. Naopak Evropský parlament pro to pravidelně projevuje svým hlasováním velké nadšení. V rámci EU neplatí jednotná pravidla pro ochranu zvířat. Každý členský stát si to řeší podle svého: více, méně nebo vůbec. Popsal právní stav v EU a metody, které chtějí ochránci zvířat využít k prosazení povinného čipování psů/koček v každém národním státě skrze zdraví zvířat a šíření přenosných chorob (viz březen 2016). Eurounijní byrokraté již k této problematice vyprodukovali řadu rezolucí, studií. Vážený pan Mgr. James Pirnay skepticky přiznal, že to ale nakonec může být stejně všechno zbytečné. – Závěrem představil organizaci „European Enforcement Network“ („lawyersforanimalsprotection.eu“) zaměřenou na vynucování co nejlepší péče o zvířata (vznik roku 2012; informuje např. o zformování speciálních zásahových komand pro ochranu zvířat).

Dotaz z publika: Kdo může aplikovat čip? Veterináři by chtěli mít toto právo jen oni sami.

Vážený pan Dr. med. vet. Sven Hüther (DVM), ředitel firmy prodávající elektronické systémy určené k identifikaci zvířat Planet ID, uznávaný specialista s třicetiletou praxí v oboru mikročipů, databází a ISO normy, mj. uvedl, že implantace mikročipů zatím reguluje pouze malá část členských zemí EU. Popsal konkrétní situaci. Příští rok již budou na trhu skenery pro zápis údajů na identifikační čipy. Vznikne s tím další ohromný problém, jelikož nebudou definovány podmínky pro to, kdo vlastně může zvířata čipovat.

Vážená paní Bc. Vladimíra Tichá, mluvčí Českomoravské kynologické unie (ČMKU), mj. popsala přípravy změny legislativy v rámci speciální odborné skupiny ve věci povinného čipování/registrace psů. Přiznala, že množírnu je dnes těžké definovat. Netýká se to jen množíren, ale i detenčních chovů psů, útulků, které všechny také zatím nejsou v zákonech přesně popsány. Zdůraznila: Celá agenda bude muset najít odpovědi na ekonomické problémy, neplacení poplatků, daní, nákazové situace, trestněprávní oblast, mezilidské vztahy. S kolegy z výše uvedené skupiny jasně navrhli omezení práv chovatelů každého zvířete (např. i té poslední babičky z Hané, kterou budou díky tomu chodit kontrolovat, pozn. autora). Navrhují povinné čipování všech psů, centrální registr a prováděcí vyhlášku, která by zavedla přesné státem povolené podmínky chovu psů v soukromých domácnostech. Uvedla kromě výhod čipování i problémy: nákladnost, případy selhání čipů, výrobní vady, vykousnutí transpondéru a také obavy o zdraví zvířat. Vážená paní Bc. Vladimíra Tichá chtěla, aby byl každý neočipovaný nebo neotetovaný pes automaticky považován za bezprizorné zvíře a mohl být třeba vykastrován, označen invazivním RFID transpondérem a předáván dále jinému majiteli. (Tady si ovšem Vážená paní Bc. Tichá divoce naběhla; zkušenosti ze zahraničí před takovým postupem velice varují, pozn. autora.) Od změny legislativy očekává vyšší výběr poplatků za psy. Navíc půjde i o dobrý business pro veterináře, jelikož v Praze se čipuje až za 1.000,- Kč. Obávala se však: Nutit lidi do těchto výdajů nebude lehké. Stát na to prý připlácet nebude. Nikdo zatím neví, kdo povede databázi chovatelských údajů. Bude to ohromně drahé. Vždyť jde o každodenní aktualizace údajů o dvou až 2,5 miliónech psů (k tomu připočítejte další milióny zvířat, které chtějí aktivisté povinně očipovat, pozn. autora). – Vážená paní Bc. Vladimíra Tichá uvedla: V ČR existuje několik soukromých registrů, které si navzájem konkurují. Navíc jsou zde interní databáze měst a obcí. Jak je přinutíte, aby všichni propojili své evidence? Vzniknou s tím v budoucnu ohromné problémy. Ví, že veterináři nechtějí žádná data zadávat do registru jen tak automaticky, jelikož by pak za to museli nést zodpovědnost. Proto je v návrhu zákona o povinném čipování/registraci psů uvedeno (je už hotový a leží na ministerstvu zemědělství), že zodpovědnost ponese majitel zvířete od doby, kdy se pes dostane tzv. na veřejnost. – Vážená paní Bc. Vladimíra Tichá informovala, že obavy o zdraví psů z důvodů invazivního čipování již nevidí jako problém. Chtěla, aby nastoupily na scénu neziskové organizace a edukačně začaly konat mezi lidmi osvětu. – Existují podle ní také jiné návrhy zákona o povinném čipování zvířat. Je prý nutné zanést do legislativy dostatečnou přechodnou dobu pro začátek povinného čipování (aby rozložili oprávněný občanský disent, pozn. autora). Slovenské zkušenosti (povinné čipování zdejší parlament zrušil, pozn. autora) prý už elity dostatečně dobře poučily, že je třeba jít na lidi chytře, pomalu, aby to nakonec s tím čipováním nebyla zase katastrofa. – Vážená paní Bc. Vladimíra Tichá dále komentovala připravenou vyhlášku předpisů pro chov psů v zájmových chovech, která si klade za cíl regulovat podmínky péče o psy v soukromých domácnostech všech občanů ČR. Měla by zde být jasně daná pravidla pro kontrolní orgány. Inspektoři Státní veterinární správy však takový návrh kritizují, jelikož to podle nich nebude možné přesně dodržovat. Dokáže si někdo představit centimetrovou kontrolu rozměrů kotců a tabulkové prověřování váhy nebo velikosti každého psa v ČR? – Vážená paní Bc. Vladimíra Tichá navrhla normy pro prodej zvířat: určení toho, kdo může prodávat jaké zvíře, požadavky na přesné znění kupních smluv, návody na správné zacházení se zakoupenými psy. Chtěla velké edukační kampaně. Nicméně dodala: Dokud bude odbyt psů, tak budou prostě množírny vždycky existovat (proč se to pak ale celé dělá, že … pozn. autora). Členské země Evropské unie si musí udělat především pořádek na svém vlastním území, aby si pořád jen nestěžovaly na druhé státy, že k nim někdo vozí cizí psy. Závěrem vyjádřila velké upokojení nad postupem invazivní čipovací agendy v České republice.

Vážený pan JUDr. Jiří Pospíšil, poslanec Evropského parlamentu (nestraník zvolený roku 2014 na kandidátce TOP 09 a STAN; roku 2016 úspěšně kandidoval v krajských volbách do zastupitelstva Plzeňského kraje opět jako nestraník za TOP 09; v současnosti jde o nejaktivnějšího politika, který propaguje pod taktovkou eurounijních byrokratů povinné a státem nařízené čipování všech především psů, koček, jednotný registr chovatelských údajů, prolamování domovní svobody v důsledku kontroly chovu domácích čtyřnohých mazlíčků a tím také definitivní konec tradičního svobodného chovu zvířat na území České republiky), mj. oznámil, že připraví k celé záležitosti tzv. legislativní seminář, na kterém se vydiskutují konkrétní návrhy zákonů a dalších předpisů.

Vážená Ing. Zdenka Průšová, DiS., reprezentantka Nadace na ochranu zvířat, mj. shrnula pokusy o změnu/zavedení čipovací legislativy v ČR. Konstatovala dlouhodobý neúspěch. Proto její nadace navrhla nové způsoby jak postupovat. V ideálním světě by chtěla regulovat, označit, kontrolovat neustále všechny vlastníky psů, zavést totální čipování a povinnou evidenci všech zvířat v zájmových chovech, přísné pokuty, tresty, rychle odebírání zvířat z rodin a zákaz chovu. Nicméně zdůraznila, že mnoho z výše řečeného je nereálné až utopické. – Prý se všichni jistě shodnou na povinném čipování a registraci pro všechny psy: zasáhlo by to každého vlastníka zvířete. Údajně to je jediné správné řešení (SIC!). Má to pomoci všem psům. Opakovaně požadovala zavedení regulace chovu všech domácích zvířat a to i v případě těch občanů, kteří chovají jen jednu fenu. A přesně to také chtějí dát do připravovaných zákonů. Přiznala ovšem, že současné „neplošné“ čipování ztrácí smysl, když si to řeší samy obce/města a nejde o celorepublikovou povinnost. Vždyť psa pak již nemusí ani nikdo za hranicemi obce dohledat. Prý že kvůli EU a předpisům pro přeshraniční cestování se zvířaty nemá smysl zvažovat jiné metody označení (např. DNA apod.; přitom většina majitelů se svými psy za hranice necestuje, pozn. autora). Vážená Ing. Zdenka Průšová, DiS., informovala o tom, kolik procent obcí a měst již povinné čipování/tetování zavedlo: pouze 18,5 % obcí s rozšířenou působností; 38,5 % krajských měst formou vyhlášky; kraje Vysočina, Pardubický a Zlínský vytrvale vedou žebříček svobodných obcí bez čipovací povinnosti. Naopak obce s rozšířenou působností v Karlovarském a Olomouckém kraji zase vedou statistiku obcí, kde je čipování/tetování povinné. Ukázala divákům celkovou/přehlednou mapu dosavadního (nebezpečného, pozn. autora) postupu invazivní čipovací agendy. „Doufejme, že se to bude šířit lépe než kdejaká nemoc,“ řekla na adresu vymáhání čipování Vážená Ing. Zdenka Průšová, DiS. – Vyzvala k zavedení jenom jednoho centrálního registru, který bude ovšem velmi nákladný. Proto by ho mělo celý převzít a vést ministerstvo zemědělství, vypsat pak výběrové řízení na provozovatele databáze a vše propojit s registry obyvatel, poplatníků daní a s evropskými registry. Celým tímto povinným čipovacím molochem se prý nakonec sníží výdaje obcí, útulků a dojde k navýšení výběru poplatků ze psů. Právníci z nadace, kterou zastupuje, již údajně připomínkují patřičnou legislativu v poslanecké sněmovně. Znovu zopakovala, že se bude povinné čipování/registrace/kontroly týkat všech chovatelů psů.

Vážená paní Bc. Vladimíra Tichá, mluvčí Českomoravské kynologické unie (ČMKU), mj. upozornila, že výše uvedený návrh zákona je úplně jiný než ten, na kterém pracuje její skupina.

Vážený pan JUDr. Jiří Pospíšil, poslanec Evropského parlamentu (nestraník zvolený roku 2014 na kandidátce TOP 09 a STAN; roku 2016 úspěšně kandidoval v krajských volbách do zastupitelstva Plzeňského kraje opět jako nestraník za TOP 09; v současnosti jde o nejaktivnějšího politika, který propaguje pod taktovkou eurounijních byrokratů povinné a státem nařízené čipování všech především psů, koček, jednotný registr chovatelských údajů, prolamování domovní svobody v důsledku kontroly chovu domácích čtyřnohých mazlíčků a tím také definitivní konec tradičního svobodného chovu zvířat na území České republiky), mj. doporučuje, aby se udělal přílepek k nějakému již schvalovanému zákonu tak, aby se rychle ty změny někam vsunuly, jinak se to zase protáhne na několik let.

Dotaz z publika: Přizná ČMKU, že jsou také její členové množiteli? Co s tím?

Vážená paní Bc. Vladimíra Tichá, mluvčí Českomoravské kynologické unie (ČMKU), sdělila: Takoví lidé jsou všude. Nijak nezpochybnila, že mohou být množitelé schovaní pod křídly ČMKU, která s tím však ze zákona nemůže nic dělat. Veškeré podněty na množitele předávají s kolegy na Státní veterinární správu. ČMKU nikomu nemůže zakázat chov. Pouze mohou zakázat zápis vrhu a problémový chovatel pak ani nedostane průkaz původu. To je tak vše. ČMKU se ostatně často ani nedozví, že mají ve svých řadách množitele, jelikož orgány veřejné moci jim to nemusejí sdělovat. Uvedla, že již řešili případ zvěrolékaře, který není registrován u Komory veterinárních lékařů České republiky. Díky tomuto zjištění pak musela ČMKU zrušit 200 průkazů původů psů apod. Nakonec přiznala, že když to s tou regulací chovu psů přeženou, tak jim lidé z ČMKU vystoupí, přestanou se o nějaké papíry a poplatky zajímat a prostě se přesunou do neregulovaného chovu, čímž nad nimi ztratí možnost kontroly (SIC!).

Vážený pan Jiří Potůček, jednatel pražské obchodní společnosti „WINVET s.r.o.“ a předseda soukromého „Českého registru zvířat, z.s.“ („czpetnet.cz“), mj. opět připomíná irský model registrace zvířat, který funguje tak, že se databáze chovatelů financují samy; není potřeba, aby do toho stát investoval. V Irsku zkrátka nemají jen jeden centrální registr a to kvůli ohromné ceně.

Dotaz z publika: Jaké jsou k dispozici dotační programy pro pomoc lidem v terénu z české a eurounijní úrovně? Návrh zřídit fondy pro vzdělávání veřejnosti v oblasti ochrany zvířat. Navážou na tuto konferenci konkrétní výstupy: např. návody ke spolupráci s obcemi, policií, jak tedy řešit reálné situace apod.? Přístupy se totiž různí jak z hlediska veřejné moci i aktivistů.

Vážený pan JUDr. Jiří Pospíšil, poslanec Evropského parlamentu (nestraník zvolený roku 2014 na kandidátce TOP 09 a STAN; roku 2016 úspěšně kandidoval v krajských volbách do zastupitelstva Plzeňského kraje opět jako nestraník za TOP 09; v současnosti jde o nejaktivnějšího politika, který propaguje pod taktovkou eurounijních byrokratů povinné a státem nařízené čipování všech především psů, koček, jednotný registr chovatelských údajů, prolamování domovní svobody v důsledku kontroly chovu domácích čtyřnohých mazlíčků a tím také definitivní konec tradičního svobodného chovu zvířat na území České republiky), mj. řekl, že to asi nedokáže zodpovědět. Pokusí se promluvit s lidmi v Evropském parlamentu apod. Zjistí šance na financování takových výše poptávaných aktivit. Vysvětlil: Evropský parlament to nemůže řešit, jelikož mu k tomu chybí pravomoci. Ale pokusí se to zajistit díky svým kontaktům a formou legálního lobbingu. Věří, že sežene peníze na podporu čipování a odebíračů zvířat ze soukromých rodin občanů ČR. Navrhl v budoucnu další debatu. Zopakoval: Z jeho strany nejde o žádnou předvolební agitku. Konstatoval: Stát není ve věci čipování/registrace a ochrany zvířat moc aktivní. Jasně to prý ukázala dnešní diskuse se zástupci Státní veterinární správy. A je to škoda, že veřejná moc hledá problémy: a říká, proč něco nejde. Vážený pan JUDr. Jiří Pospíšil také přislíbil menší finanční aj. typ pomoci například formou zajištění prostor pro pořádaní akcí a to díky Vážené mecenášce umění dr. Medě Mládkové. Závěrem vyzval k bojovnosti a k tomu, aby vynucovači(čky) čipování a odebírači(čky) zvířat vydrželi, že totiž prý dělají prospěšnou práci.

***

Společenství webu Necipujtenas.CZ dodává: Systém čipování zvířat je velice nedokonalý a ani za přes dvě desítky let svého (ne)fungování nedokázal nikde na světě vyřešit problémy člověka se čtyřnohými živými tvory ve městech nebo na vsi. Špatný systém nelze občanům vnucovat a tlačit je k tomu, aby se na něm navíc nedobrovolně finančně podíleli, jestliže ke všemu existují daleko úspěšnější metody označování/navracení zatoulaných zvířat zpět domů. Patří k nim především policejní foto-identifikační metoda rozpoznávání tváří v návaznosti na mobilní/internetové aplikace a sociální sítě/média, DNA značení/vzorkování, v případě psů klasické i elektronické známky, adresáře, GPS moduly a v neposlední řadě osvěta včetně propagace dobrých příkladů soužití mezi zvířaty a lidmi. Vždy však musí být na svobodném zvážení majitele zvířete: jak a zda vůbec provede označení svého čtyřnohého domácího mazlíčka.

Zdroj: https://www.facebook.com/events/326807781001981/; http://www.akademiesobestacnosti.cz/program/cr-evropska-tovarna-na-psy; https://youtu.be/Y5gqFV7JEcU; https://drive.google.com/file/d/0BzrAvCiUQabfVnFNbGhzR3BQSGc/view; https://drive.google.com/file/d/0BzrAvCiUQabfYUNqaURBVXpSVnM/view; http://www.vier-pfoten.eu/files/EPO/Materials_conf/Puppy_Trade_in_Europe/REPORT_EUROPEAN_PUPPY_TRADE.pdf; http://ec.europa.eu/food/animals/docs/aw_eu-strategy_study_dogs-cats-commercial-practices_en.pdf; http://voyo.nova.cz/porady/3845-strepiny; http://relax.lidovky.cz/povinna-evidence-by-dle-ochrancu-omezila-nelegalni-obchod-se-psy-p8k-/domaci-mazlicci.aspx?c=A160920_141942_domaci-mazlicci_ape; http://www.denik.cz/z_domova/povinna-evidence-by-dle-ochrancu-omezila-nelegalni-obchod-se-psy-20160916.html; http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/povinna-evidence-by-dle-ochrancu-omezila-nelegalni-obchod-se-psy; http://vetweb.cz/cr-evropska-tovarna-na-psy/; http://www.blansko.cz/clanky/2016/10/z-redakcni-posty-cr-evropska-tovarna-na-psy; http://media.wix.com/ugd/086164_0d48e60920294fc3b42c506edbae9cff.pdf; http://www.necipujtenas.cz/clanky-publikace-texty/ek-uz-muze-naridit-cipovani-vasich-zvirat-eu.aspx; http://www.necipujtenas.cz/fakta/legislativa/vlada-cr-mach-svobodni-proti-tyranii-eu.aspx; http://www.necipujtenas.cz/fakta/legislativa/priprava-na-povinne-cipovani-psu-kocek-v-eu.aspx