Polská republika, 14. srpna 2012 (Rd)

Šéfeditor polského webu Libertarianin.org (obdoba populárních českých Reforem.cz) pan Wojciech Mazurkiewicz, jenž si klade za svůj hlavní životní cíl hájit odpovědnou svobodu: zveřejnil svůj článek s názvem „RFID čip - naděje nebo cesta do otroctví?“ („Chip RFID – nadzieja czy droga do zniewolenia?“) zabývající se tématikou povinného čipování zvířat a lidí. Ve svém textu dal veřejnosti jasně na vědomí, že se v katolickém Polsku nebude bát - na rozdíl od českého libertariánského prostředí - přemýšlet a pokládat důležité otázky ve spojitosti s kategoriemi: moderní technologie, věda, víra a etika.

Pan Mazurkiewicz upozornil na zřetelná rizika povinné implantace cizích těles do živých organismů včetně souvislostí s předpověďmi Bible v knize Zjevení svatého Jana.

Technologie bezdrátového přenosu dat RFID a s ní související mikročipy jsou již známy dlouho. Používají se např. k označování zboží, zvířat, dokumentů a v posledním desetiletí také lidí (viz např. identifikační nebo platební karty). Jenže jak podotýká Libertarianin.org:

„Je tu jeden malý problém: Někdo by musel mít nad tím vším kontrolu. Pokud by byly čipy zavedeny ve velkém měřítku, pak to bude samozřejmě Vaše vláda, která by o Vás všechno věděla“ a právě skrze danou technologii by sledovala/ovládala: „Kam jdeme, co děláme, jaké provádíme transakce.“ V praxi „již nyní takové vědomosti má. Žijeme v době mobilních telefonů, které lze vypátrat na téměř libovolném místě Země, také stále více platíme kreditní kartou, čímž po sobě necháváme stopy“, jsme monitorováni „systémy GPS“, „sociálními sítěmi“, kamerami a „desítkami satelitů z oběžné dráhy naší planety“. Představuje pak ovšem ještě implantace mikročipu „vůbec nějaký vážný problém?“ Co když ano a „lidé se začnou bouřit proti masovému dozoru" a společenským trendům s cílem vytvoření jednotného/globálního vězení, kde se bude vše „kontrolovat, sledovat každý náš pohyb, každá obchodní transakce bude zaznamenávána.“ Lidstvo „bude tvořit velké mraveniště, kde každý jednotlivec žije v neustálé interakci se systémem“ a jeho individualita, pocity nebo názory budou nejen dopředu známy, ale také snadno revidovány a ve svém důsledku pak i zcela pro systém zanedbatelné. A přesně takový vývoj je „vážným důvodem k obavám.“ Nicméně povinné zavedení mikročipů „nemusí být realizováno nějakou nucenou akcí typu "očkování", nýbrž půjde pravděpodobně o mnohem jednodušší a bezbolestnější formu.“ Dokonce „i ti největší idealisté se nakonec dají očipovat, pokud by to byl jediný způsob, kterým by si mohli koupit životně důležitý chléb. A jak budou pak protestovat? Stačí vypnout jejich čip. Tímto způsobem se ovšem ocitáme ve světě, kde výkonná moc bude mít v rukou vše a my lidé budeme zcela bezbranní“, kde „každý odpor, jakékoliv povstání, snaha o změnu a každá samostatná činnost se stává prakticky nerealizovatelnou.“ Bude to čas, kdy budou implantované čipy „zasahovat do ekonomiky“ a zdravotního stavu lidí („např. stimulují tvorbu protilátek orgánů nebo hormonů) a tím nahradí lékařskou fyzickou kontrolu, medikamenty a dokonce i chirurgickou operaci.“ Právě: „Kdo se pak ještě rozhodne nepřijmout zařízení, které mu může zachránit život nebo jej zbavit bolestivých operačních zákroků.“

 

Mnozí říkají: „Neexistují žádné zlé vynálezy.“ Já se ale „domnívám, že každý je konfrontován s osobním dilematem a pochybností, zda budou čipy znamenat opravdový průlom v dějinách lidstva a krok směrem k lepším časům, nebo možná půjde pouze o jednoduchý způsob, jak nás zotročit? A jestli jsme už náhodou nezašli až příliš daleko směrem ke ztrátě našeho lidství, které zmizí, když setřeme rozdíl mezi člověkem a strojem?“

Pokud zůstane zachována v užití mikročipů možnost dobrovolnosti, pak stejně ti stateční z nás, kteří je odmítnou přijmout: budou nuceni trávit svůj čas na okraji nebo zcela mimo většinovou společnost. A „dokážete si vůbec představit svůj život“ mezi lidmi vybavenými čipem, kteří budou mít díky tomu „nadlidské schopnosti“? „Je jasné, že ti, kteří se rozhodnou žít bez čipu se stanou otroky těch druhých (chytřejších, bystřejších, zdravějších, silnějších, atd.). Takže technologie, i přes všechny výhody, které přináší, se stává jakýmsi otroctvím.“

Všechny nové vynálezy mají vliv na „naše životy ať už se nám to líbí nebo ne“ a některé z nich omezují více či méně „naši svobodu“. „Pokud se rozhodnete žít jako H.D. Thoreau“, pak se z Vás stane poustevník někde „daleko od civilizace“: jenže dnes už ani tohle nejde moc dobře zrealizovat.

Existujeme jako lidstvo „v iluzi, že máme kontrolu“ nad našimi vlastními životy. Ale přitom jsme „dnes jen stěží schopni fungovat bez elektroniky, telekomunikací, dopravy“ a přece i venku na ulici nám „stovky elektronických zařízení“ říkají: „co máme dělat a jak se chovat, semafory rozhodnou, kdy můžeme jít a kdy stát.“

Wojciech Mazurkiewicz uzavírá svůj text tím, že se nikdy nenechá očipovat a bude dále pevně stát na straně svobody i ve všech budoucích dobách.

„Vždycky jsem měl rád kočky. Tato zvířata jsou inteligentní, hrdá a nezávislá. Nikdy si je nedokážete absolutně podrobit. Přesto žijí společně s námi lidmi a využívají nás, pokud je to v jejich nejlepším zájmu.“ Jsou to svobodomyslná zvířata: často samovolně ráda cestují. Mnohdy se už ze své přirozenosti „nikdy nevracejí“. Naopak jsou to psi, kteří mají tendence vždycky přiběhnout zpět ke svým pánům. V případě kočky to „nikdy nebude fungovat“. Kočka se „bude raději toulat v noci“ bez jídla a přístřeší, než aby se za všech okolností otrocky držela svého chovatele. „To je také důvod, proč má většina lidí raději psy než kočky. Já však dávám přednost kočkám.“

Zdroj: http://libertarianin.org/chip-rfid-nadzieja-czy-droga-do-zniewolenia/; http://youtu.be/oygBg6ETYIM; http://www.prisonplanet.com/new-implantable-microchips-to-medicate-patients-new-implantable-microchips-to-medicate-patients-new-implantable-microchips-to-medicate-patients.html