Jde-li o život, nejde o statistiku
Dayton, Montgomery County a město Columbus, Ohijská státní universita, Spojené státy americké, 2007 – 2005
Vědecký tým1 pod vedením profesorky Lindy K. Lordové z Ohijské státní university („Ohio State University“) publikoval2 (2007) v prestižním „Žurnálu Americké veterinární asociace“ („Journal of the American Veterinary Medical Association“ - JAVMA)3 výsledky svého výzkumu, který probíhal roku 2005 v rámci ohijského okrsku Montgomery (cca 534.000 obyvatel) a v městě Dayton (cca 140.000 občanů).
Výsledky bádání profesorky Lordové vycházely také z její disertační práce4 (2006). Spolu s kolegy zveřejnila mj. zajímavá fakta o praktické (NE)úspěšnosti různých metod vyhledávání zatoulaných/ukradených/ztracených domácích zvířat. Jednou z nich byla též implantace cizích těles do živých těl domácích mazlíčků – tzv. čipování. Níže se můžete seznámit s vybranými komentovanými tezemi jejího výzkumu dle tématického zaměření webu Necipujtenas.cz:
Nejlepší cestou vedoucí v praxi k nalezení a úspěšnému navracení ztracených zvířat zpět k původním vlastníkům NEBYLY mikročipy, nýbrž:
telefonáty a osobní návštěvy útulků pro zatoulané psy, kočky
preventivní označení každého živočicha klasickou registrační známkou nebo identifikačním přívěskem
vylepování plakátů v sousedství
inzeráty v tisku
aktivní osobní hledání zatoulaného domácího mazlíčka v blízkém okolí bydliště – přičemž „kočky se většinou vracely domů samy“ bez jakékoliv lidské pomoci
samotné čipování se umístilo z hlediska své (NE)vhodnosti jako metoda až na posledních místech
Vědci citovali jednoho z největších amerických výrobců mikročipů „Schering Plough“5. Ten uváděl, že z 3,4 miliónů zvířat, kterým byl implantován jeho mikročip: se podařilo vrátit zpět k původním majitelům v průběhu života daného očipovaného domácího mazlíčka pouze 8% živočichů.
Úřady v Ohiu nedokázaly přimět majitele zvířat dokonce ani k povinné registraci všech psů. Studie ukázala: pouze cca 40% psů mělo vyžadovanou identifikační známku. V samotném okrsku Montgomery nechalo svého psa povinně registrovat jen zhruba 54% právoplatných majitelů. Je tedy možné, že by to dopadlo podobně také s plošným čipováním.
Výzkum potvrdil: Psychické rozpoložení chovatelů zvířat a jejich odhodlání najít svého domácího mazlíčka patřilo k velmi důležitým faktorům pro docílení kýženého úspěchu. Např. až o 70% klesla pravděpodobnost navrácení ztraceného psa nebo kočky v případě těch chovatelů, kteří byli přesvědčeni, že jim bylo jejich zvíře ukradeno.
Vědci zjistili: Kočky jsou ze své přirozenosti velice nezávislá zvířata, která se velmi ráda toulají a proto není vhodné je v tom nadbytečně omezovat. Zhruba 59% jejich chovatelů s tím bylo smířeno, rozumělo takové kočičí potřebě a svým domácím mazlíčkům nijak ve svobodném pohybu nebránili. (Problém zde samozřejmě představuje nekompatibilní legislativa požadující odchyt každého tzv. toulavého zvířete a netolerantní vlastníci nemovitostí.)
Profesorka Lordová a její kolegové na základě svého výzkumu výslovně uvádějí:
My „nevěříme tomu, že by měly být mikročipy považovány za plnohodnotnou náhradu klasických registračních psích známek nebo identifikačních přívěsků“ na obojku psa, kočky atd. Jsme naopak přesvědčeni: Ve „srovnání s mikročipy“ je pro nálezce zatoulaného zvířete vždy „jednodušší a rychlejší“, pokud se může ve svém pátrání po právoplatném vlastníkovi daného živočicha opřít o informace na „identifikačních známkách“, přívěscích apod. „Mikročipy“ lze považovat pouze za „doplňkové řešení pro ty psy, kteří ztratili své obojky a identifikační známky.“6
Zdroj: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17223753; http://avmajournals.avma.org/doi/abs/10.2460/javma.230.2.211; http://www.localpethealth.com/Portals/0/searchmethodsusedtofindlostcats.pdf; http://www.ufaw.org.uk/documents/slater.pdf; http://www.mdpi.com/2076-2615/2/2/301/pdf; http://avmajournals.avma.org/doi/abs/10.2460/javma.230.2.217; http://etd.ohiolink.edu/send-pdf.cgi/Lord%20Linda%20K.pdf?acc_num=osu1163187060; http://www.necipujtenas.cz/fakta/rizika-cipovani/utulky-hlasi-cipy-nam-praci-neulehcily-usa.aspx; http://www.necipujtenas.cz/fakta/tragicke-pripady/de-jure-cip-neprokazuje-vlastnictvi-psa-gb.aspx; http://www.necipujtenas.cz/fakta/rizika-cipovani/system-cipovani-zvirat-27-selhani-usa.aspx; http://www.necipujtenas.cz/fakta/rizika-cipovani/vedci-potvrdili-cipovani-je-stresujici-a-d.aspx; http://www.necipujtenas.cz/fakta/rizika-cipovani/shrnuti-vyzkumu-cip-moznost-nadoru-gb.aspx; http://www.necipujtenas.cz/fakta/rizika-cipovani/studie-system-cipovani-vazne-chyby-usa.aspx
__________________________
1 Linda K. Lord, DVM, PhD; Thomas E. Wittum, PhD; Amy K. Ferketich, PhD; Julie A. Funk, DVM, PhD; Päivi J. Rajala-Schultz, DVM, PhD - Department of Veterinary Preventive Medicine, College of Veterinary Medicine, The Ohio State University, Columbus, OH 43210. (Lord, Wittum, Rajala-Schultz); School of Public Health, The Ohio State University, Columbus, OH 43210. (Ferketich); National Food Safety and Toxicology Center, 165 Food Safety and Toxicology Building, East Lansing, MI 48824-1302. (Funk)
2 „Search and identification methods that owners use to find a lost dog“, Journal of the American Veterinary Medical Association, January 15, 2007, Vol. 230, No. 2, s. 211-216, doi: 10.2460/javma.230.2.211 - viz http://avmajournals.avma.org/doi/abs/10.2460/javma.230.2.211; „Search and identification methods that owners use to find a lost cat“, Journal of the American Veterinary Medical Association, January 15, 2007, Vol. 230, No. 2, s. 217-220, doi: 10.2460/javma.230.2.217 - viz http://avmajournals.avma.org/doi/abs/10.2460/javma.230.2.217
3 AVMA byla založena roku 1863 a reprezentuje více než 82.500 amerických veterinářů - viz http://en.wikipedia.org/wiki/American_Veterinary_Medical_Association
4 „EPIDEMIOLOGICAL STUDY OF OHIO ANIMAL SHELTERS AND LOST AND FOUND PET POPULATION ISSUES“, dost. online http://etd.ohiolink.edu/send-pdf.cgi/Lord%20Linda%20K.pdf?acc_num=osu1163187060
5 Od roku 2009 nese firma jméno „Merck & Co., Inc.“