Nečipujte nás

Jde-li o život, nejde o statistiku

N.Zéland osvobodil část zvířat od čipování!NZ

Auckland,  Nový Zéland, jaro - léto 2006, 12. listopadu 2013 (Rd)

Již roku 2006 informoval prestižní deník "The New Zealand Herald“ (založen 1863) stovky tisíc svých pravidelných čtenářů o překvapivém vítězství farmářů a všech svobodomyslných obyvatel venkovských oblastí Nového Zélandu nad zájmy „čipovací lobby“. Díky občanským protestůmpetici s cca sedmi tisíci podpisů včetně podpory sdělovacích prostředků dosáhli tito stateční lidé změny v textu navrhované novely původního zákona o kontrole psů1 a osvobodili tak své zvířecí kamarády i sami sebe od povinného/čipovacího břemene.

Občané Nového Zélandu získali v nikdy nekončící bitvě o zachování ústavních občanských svobodpřirozeného práva další významné vítězství. Formou pokračujících mírových akcí, osvětových aj. kampaní přesvědčili své zastupitele, aby se povinné čipování nevztahovalo plošně na všechny psy, ale aby byly zohledněny výjimky pro specifické skupiny chovatelů, kteří obzvláště díky svému životnímu stylu mimo městskou zástavbu považují v praktickém životě povinné čipování za naprosto zbytečné a finančně náročné.

Signifikantním faktem přitom zůstává: V Novozélandském parlamentu probíhaly o zavedení povinného čipování velmi rozsáhlé a podobné debaty jako v Evropské unii nebo v České republice. Toto téma dokonce rozštěpilo poslance podporující roku 2006 tehdejší novozélandskou “pro-čipovací” menšinovou vládu levicové premiérky Helen Clarkové, jejíž strana posléze také utrpěla ve volbách porážku. Naopak politici hlasující proti povinnému čipování volby vyhráli.

Vláda i sněmovna si však nakonec uvědomili: Otázky kolem povinného čipování jsou pro svobodomyslné lidské bytosti natolik důležité a tak rozdělují společnost, že v případech dobře vyargumentovaného občanského odporu bude nejlepší od vynucování čipování upustit, svěřit „čipovací“ pravomoci samotným lidem a jejich místním zastupitelům (starostům) na bázi dobrovolnosti.

Výsledkem několikaleté celonárodní diskuse je nynější kompromisní podoba výše zmiňovaného novozélandského zákona o kontrole psů. Byly v něm akceptovány výjimky z povinného čipování pro:

  • společensky přijatelně definovanou kategorii tzv. „pracujících psů“ („working dogs“), kteří jsou využíváni na venkově v zemědělství při pastvě/hlídání hospodářských zvířat (např. ovce, koně, skot atd.)
  • psy, kterým by implantace cizích elektronických těles do jejich živých těl mohla způsobit podle písemného vyjádření ošetřujícího veterináře zdravotní komplikace

Podívejme se dále na některé vysoce relevantní teze s tématikou čipování; byly proneseny na výsostné půdě novozélandského parlamentu:

Poslanec Parlamentu Nového Zélandu NÁNDOR STEVEN TÁNCZOS (Zelení - “Green Party of Aotearoa New Zealand”):

Víte: “Realitou je, že nám to (čipování, pozn. autora) bylo představeno jako prostředek ochrany malých dětí a ostatních lidí před psím kousnutím. Požadavek na očipoání však něčemu takovému nedokáže zabránit; nezastaví to útoky psů. Technologie (čipování, pozn. autora) je nespolehlivá.”

Povinná/plošná implantace cizích elektronických těles do živých těl povede “k masivnímu odmítání (čipování, pozn. autora).” “Zemědělci již říkají, že spustí kampaň občanské neposlušnosti. Chudí lidé budou tím (čipováním také, pozn. autora) potrestáni. Bude to prostě další daň ze psa, a ti z nás, kteří si ještě pamatují lekce z dějin Nového Zélandu, si jistě vzpomenou, co takový krok v minulosti způsobil (tzv. “Válka o psí daň” - “Dog Tax War”, pozn. autora). Opravdu nebezpeční psi s největší pravděpodobností mikročipem ve skutečnosti vůbec označeni nebudou. Jde o přesně stejný problém jako útoky psů na hospodářská zvířata. Jistě bude i nadále docházet k tomu, že lidé takové psy nejprve zastřelí a teprve pak budou zjišťovat, zda vůbec ten pes nějaký mikročip měl, ale stejně budou očipováni pouze psi, kteří jsou ve vlastnictví zodpovědných majitelů a ti ostatní to s největší pravděpodobností neudělají.

Čipování jednoduše představuje selhání v oblasti ochrany lidí před psím kousnutím.2

Současný ministr a poslanec Parlamentu Nového Zélandu MAURICE WILLIAMSON (Národní strana - „New Zealand National Party“):

Jedna z vůbec nejlepších karikatur jaké jsem kdy viděl na téma této (čipovací, pozn. autora) legislativy: Zobrazovala starý venkovský pick-up, jak jede po silnici se třemi psy usazenými v zadním otevřeném nákladovém prostoru vozu. První pes říká: „Jedeme do města, abychom se nechali očipovat, takže kdybychom náhodou někdy pokousali děti ve městě, aby se hned vědělo, kdo jsme." Druhý pes se ptá: „Jenže jak často se vůbec kdy do toho města dostaneme?“ A třetí pes říká: „Jedeme tam právě teď vůbec poprvé, aby nás očipovali." Názorně to vystihuje situaci, jak šílenou se tato právní úprava stala pro psy pracující na soukromých farmách, kteří se jinak do města vůbec nedostanou, tedy až když jim bylo nařízeno povinné čipování - navíc v procesu, kdy zde existuje riziko, že mohou z pick-upu vyskočit, pokousat dítě a pak za to nést následky.

V životě nepochopím, proč ministři Novozélandské strany práce (obdoba sociální demokracie, pozn. autora) tak silně prosazovali, aby tento zákon zahrnoval povinnost plošného čipování pro všechny psy, když něco takového představovalo absolutní hloupost, tedy aby byli do čipovacího procesu zahrnuti také farmářští psi.

Já jsem pro to v žádném případě nehlasoval. Patřím k těm, kteří věří, že mikročipy nikomu větší bezpečnost nezajistí.

Zjistil jsem to, když jsem se dozvěděl, že aby bylo vůbec možné mikročip přečíst, tak k tomu určené osobě nestačí jen vzít skener, postavit se 20 nebo 30 metrů od psa, načíst z dálky číslo zvířete, a pak možná stisknout ono pomyslné tlačítko, načež nebezpečný pes exploduje. Ne, onen člověk musí toho psa přidržet a přejíždět mu skenerem nad srstí tak dlouho až on nebo ona najdou ten čip, protože čip, jak nás o tom veterináři informovali, se může pohybovat.

Už si představuji, jak „veterinář říká: „Hodný pejsánek, krásný pejsánek; dovol mi, abych našel tvůj čip." Je to pes, který právě zle zřídil nějakého kluka v parku, vytrhal mu kusy masa z jeho nebo jejího těla, a psovi ještě kape krev z tlamy. Už vidím toho člověka se skenerem v ruce, jak nadšeně říká: „Ach, hurá! Teď už můžu nahánět po celém parku dalšího divocha, zuřivého, zlého, brutálního psa, posléze jej přidržím, vytáhnu skener, zkusím s ním přejíždět po psím kožichu a ještě najít ten čip." Jaká to hloupost! Nikdo nevěří, že to ochrání děti jako je Carolina Andersonová - nikdo. Rozhodně ne!“

Ale já zde vládě říkám, že většina právních předpisů k jakým patří i tato „čipovací legislativa“ se stejně dotýká pouze občanů s respektem k zákonům, kteří jsou ochotni něco takového dodržovat. Právě tito lidé ihned poutíkají k veterináři, zaplatí mu tam 100 dolarů a vůbec udělají všechno, co se od nich očekává. Jenže problém přitom vůbec nepředstavují jejich psi.Pravým problémem je „opuštěný psí kříženec, který byl vyhozen na ulici, zbit, zmrskán řetězem, nedostatečně živen a teď sedí v nějaké skryté centrále pouličního gangu, pak jde ven a útočí.“ „A hádejte co? Členové takového gangu se o schválení naší „čipovací legislativy“ ani nedozvědí, natož aby snad šli a dali očipovat své psy. Takže na co vůbec vlastně občané s respektem k zákonu utrácejí svých 100 dolarů?“

Není divu, že Veterinární asociace podpořila návrh „čipovacího“ zákona. Sobecký zájem je stále živ a zdráv. Veterinární asociace se domnívala, že tento právní předpis představoval dobrý nápad. Proč? Důvodem je, že každý pes zosobňuje pro veterináře příjem 100 dolarů.

Nejprve bychom si měli přeci položit otázku, jak tato právní „čipovací“ úprava zastaví další případy napadení lidí ze strany psů, podobně jako se to stalo Carolině Andersonové. Všichni si uvědomujeme, že to bylo příšerné. Všichni soucítíme s postiženou rodinou a tou nebohou dívkou a strašně rádi bychom s tím něco udělali. Nemyslím si, že by zde byl v parlamentu byť by i jen jediný poslanec, který by nechtěl zabránit podobným útokům. Ale já znovu zdůrazňuji: Ani jedna věc v tomto „čipovacím“ zákoně - především nikoliv samotné čipování - by tomu absolutně v žádném případě nikdy nezabránila.3

Poslanec, ministr zemědělství a nynější předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu Nového Zélandu DAVID CARTER (Národní strana - „New Zealand National Party):

Současná legislativa zatěžuje bedra chovatelů psů obrovskými náklady a nenabízí jim za to vůbec žádnou výhodu. Viděl jsem v poslední době kalkulace, které připouštějí, že jen venkovské oblasti Nového Zélandu budou muset samy o sobě čelit každý rok v souvislosti s čipováním nákladům ve výši 3 miliony dolarů, protože jsou v platnosti právní předpisy protlačené vládou Novozélandské strany práce. Členové této strany nám dokonce původně tvrdili, že mikročip implantovaný do psího krku zastaví další psí útoky. V současné době máme na Novém Zélandu asi 40 nebo 50 lidí, všechno poslanci Strany práce, kteří jsou stále tak hloupí, aby něčemu takovému věřili. Ale všichni ostatní Novozélanďané, kteří se nad problematikou čipování zamýšleli, dobře vědí, že mikročip v krku psa nikdy nezastaví ani jeden jediný psí útok.4

Poslanec Parlamentu Nového Zélandu HONE HARAWIRA (Maorská strana -Māori Party“):

Jménem Maorské strany říkám, že rádi podpoříme jakýkoliv zákon, který zastaví tuto čipovací mánii, která nám už zapleveluje celou sněmovnu. /.../ Každopádně Maorská strana se nebude jakýmkoliv způsobem podílet na nynějším čipovacím šílenství, protože my Maorové jsme si něčím podobným už v dějinách prošli. Mám na mysli neslavné právní předpisy pro povinnou registraci psů z konce 90. let 19. století. Jsem členem „Te Tai Tokerau“ a vím, že dějiny tzv. „psí daně“ a jejího násilného vynucování v Hokianze jsou již natrvalo zapsány v naší kmenové paměti. Politická reprezentace Hokiangy tehdy rozhodla o uvalení daně 2 šilinky 6 pencí na každého majitele psa. Tenkrát šlo o velké peníze. Obyvatelé Waimā oprávněně odmítli takovou daň zaplatit. Jejich psi byli v jejich vlastnictví, nikoliv v majetku vlády nebo místních zastupitelů. Lidem bylo vyhrožováno zatčením a dokonce i vyhnáním z jejich odvěkých domovů. A to vše se událo jen díky tzv. „psí dani“, proboha! Naši předci nakonec zorganizovali protestní pochod na vedení okresu v městě Rāwene, aby byl konečně jejich případ náležitě projednán, a vláda na to reagovala se svou obvyklou přemrštěnou ukázkou síly, když na demonstranty poslala 120 vojáků, dvě polní děla, dva kulomety Maxim a dělový člun, který se měl ke všemu s protestujícími domorodci také vypořádat. /.../ Poslanec a můj příbuzný Hone Heke Ngāpua opustil uprostřed řinčení zbraněmi v této „válce o psí daň“ parlament a zamířil domů, aby pomohl zdejší situaci vyřešit. Ale bylo to všechno marné. Někteří lidé byli nakonec zatčeni a uvězněni za zradu v káznici na hoře Mount Eden. Psí daň zůstala a vláda zastavila Hone Hekemu v době jeho nepřítomnosti ve sněmovně vyplácení poslaneckého platu i když tehdejší premiér Dick Seddon o něm prohlásil, že "by mohly být uznány vlastenecké a čestné pohnutky, které Hekeho vedly k danému činu a též jeho osobní zájem, který stál za jeho skutky.““

Rád bych se zde opět odvolal na již zmiňovaný incident v Hokianze, protože vím, že až se za dalších sto roků budou lidé pídit po příčinách dnešního čipovacího šílenství, tak se budou dotazovat, jak nás to čipování tenkrát vůbec mohlo napadnout, že jsme strávili tolik času ve snaze udržet si přehled o našich psech, zatímco stovky a tisíce našich občanů žily pod hranicí chudoby. Už vidím, jak naše Federace farmářů organizuje svůj pochod proti čipovacímu bláznovství stejně tak jako můj příbuzný před 100 lety. Už vidím místní zastupitelstva, jak vymýšlejí různé kličky, aby nemusely poslouchat tuhle čipovací hloupost, podobně jako to udělala policie ve Waimā, když odmítla vybírat roku 1898 již zmiňovanou „psí daň“. Pokud v této sněmovně nezvítězí zdravý rozum, tak už vidím nějakého chudáka odmítače povinného čipování, jak skončí ve vězení za účelem uspokojení touhy některých šílenců, pro které má vynucení čipování psa vyšší prioritu než zdraví příslušníků vlastního národa.

Navrhovaný „čipovací binec“ je jako z filmu „Blbý a blbější“. Čipování psů představuje každopádně hloupý nápad, a snažit se identifikovat pomocí mikročipů pouze nebezpečné nebo hrozivě vyhlížející psy je ještě hloupější.“ Docela živě si představuji reálnou situaci: „Nějaký chudák, malý a neduživý úředník pověřený kontrolou čipování psů klepe na bránu sídla místního pouličního gangu a říká: „Promiňte pane, ale já jsem přišel, abych zjistil, zda jsou Vaši psi nebezpeční a jestli vypadají hrozivě, no a v souladu s vládním nařízením by pak musela být taková Vaše zvířata očipována.“ Dostane odpověď: „Kdo si myslíš, že jsi ty pitomče? Vypadni odsud, než ti ten čip vrazím pod kůži já!" Úředníček samozřejmě vezme nohy na ramena, bude spěchat, aby si vyměnil spodní prádlo a bude také sbírat odvahu, aby si povolal na pomoc místního strážníka, jako kdyby policisté neměli na práci nic jiného než řešit takové hlouposti! Další den se tam zase kontroloři přihrnou a dojde k jednomu z následujících dvou scénářů: Za prvé psi už tam nebudou, protože je členové gangu přesunuli někam jinam, a nebo dojde k tomu, že se jim postaví lidé z celé čtvrti s každým psem, který jim přijde do rukou a všichni budou navíc odhodláni k boji.5

Poslankyně Parlamentu Nového Zélandu: SUE KEDGLEYOVÁ (Zelení - “Green Party of Aotearoa New Zealand):

A to je přesně to, co dnes vidíme - mohutnou vlnu anti-čipovacího disentu napříč Novým Zélandem. V celé novozélandské společnosti - včetně rozumných zastupitelů - nám lidé říkají, že takové čipovací právní předpisy jsou nevymahatelné. Je-li velká část společnosti v opozici vůči nějakému zákonu, pak tato legislativa nebude fungovat. Byli jsme toho svědky z hlediska zákona o konopí a také v dalších legislativních případech. Když jsme si vymysleli zákon, který většina odmítá a o němž si společnost myslí, že je hloupý, pak to nebude fungovat. Tak proč si dále sami způsobujeme všechny ty problémy a náklady? Pojďme si přiznat, že jsme to udělali špatně.

Další problém, kterým jsme se ještě v dnešní debatě nezabývali, pojmenoval poslanec Ron Mark. Pokřikoval směrem k našim kolegům ve sněmovně humorný bonmot: "Pojďme očipovat členy Národní strany!". Prohlásil to jako vtip, ale je to naprostá pravda. Musíme si přiznat, že čipování představuje výzvědnou technologii-technologii orwellovskou. Jak zde před časem řekla poslankyně Tariana Turiauová, dnes jsou čipováni psi, zítra lidé6. Vlastně to už ani není o tom, že by k tomu mělo docházet teprve možná až někdy v budoucnu. Mexický nejvyšší státní zástupce nařídil omikrovlnit všech svých 160 zaměstnanců - myslím tím očipovat, i když omikrovlňovávání může být další krok! Nařídil svým podřízeným, že jim musí být implantován mikročip o velikosti rýžového zrnka. Lidé jsou také očipováváni v Americe. George Orwell před tím varoval. Uvědomme si: Dnešní naše podpora čipování znamená způsob legitimizace výzvědné činnosti; je to orwellovská technologie - dnes psi, zítra lidé.

Ale existuje zde přece daleko závažnější problém, který musíme řešit. Co se to jen stalo s naší pohodovou, důvěryhodnou a přátelskou/novozélandskou společností, kde jsme si navzájem věřili a kde si jednotlivá lidská společenství navzájem rozuměla? Co se nám to jen stalo, že nás něco nutí čipovat psy, i když víme, že to nebude fungovat? Někteří už dokonce chtějí zavést čipování koček. Pak přijdou na řadu lidé. Co se to jen stalo té naší pohodové, důvěryhodné/novozélandské společnosti, že se tak rychle mění v autoritářský, orwellovský režim?

Budeme-li naslouchat názorům Novozélanďanů, tak uslyšíme drtivou opozici vůči hloupým vládním zákonům. Nebude to fungovat; lidé nebudou čipovat své psy. Vše, co teď děláme, je to, že vytváříme problém. Pokud bude zákon o čipování schválen a za nějakou dobu se k němu vrátíme, pak teprve pochopíme, že jsme tehdy udělali špatnou věc. Proč už čestně nepřiznáme tento fakt dnes? Máme to špatně.7

Poslanec Parlamentu Nového Zélandu SHANE ARDERN (Národní strana - „New Zealand National Party):

Představuji si, že jistě každý člen této sněmovny už někdy byl v supermarketu, ovšem mám podezření, že někteří ministři s vysokými platy na vládní straně sněmovny nikoliv. Kolegové ve sněmovně budou vědět, že se občas stane, že čtečka dat na pokladně nefunguje, takže prodavači musí zboží vrátit a zkontrolovat vše ručně. Přesně totéž platí pro tuhle čipovací technologii. Takže je jasné, že není bezchybná. Tedy čipování je technologie s vadami, je drahá a nezabrání psím útokům, podstatně zvýší náklady na dodržování sněmovnou schválených předpisů - zejména ve venkovských oblastech Nového Zélandu - a nezabrání ani jednomu útoku psa na jakékoliv dítě.8

Poslankyně Parlamentu Nového Zélandu JEANETTE FITZSIMONSOVÁ (Zelení - “Green Party of Aotearoa New Zealand):

No tak samozřejmě, že jsme již slyšeli o případech napadených dětí. Všichni s nimi hluboce soucítíme tak, jak by to jistě učinila každá lidská bytost. Poslanec Gordon Copeland řekl, že pokud by tato čipovací legislativa dokázala zabránit alespoň jednomu takovému útoku, tak by to stálo za to: ji schválit. Souhlasím, nicméně nikdo v této sněmovně nám dnes večer nebyl schopen předložit ani sebemenší důkaz toho, že by něco takového zákon o povinném čipování psů dokázal. Nikdo nepřišel ani s malinkým náznakem, natož důkazem - a já jsem trpělivě poslouchala všechny argumenty - že by mikročipy snad nějak zlepšily bezpečí dětí. Byla bych připravena změnit hned teď svůj názor a hlasovat pro čipování, kdyby mne zde někdo mohl přesvědčit, že to čipování bude z hlediska bezpečnosti dětí fungovat, ale nikdo se o to vlastně ani nepokusil.9

Zabrání implantace mikročipu psovi v tom, aby zaútočil na nějaké dítě? Samozřejmě, že ne. Dokonce ani naše vláda se neodvažuje něco takového tvrdit. Pomůže nám snad mikročip určit, který že to pes zaútočil na nebohé dítě tak, že by mohlo být takové zvíře jednoduše odchyceno a zlikvidováno? Samozřejmě, že nikoliv. Mikročip není ani maják, ani GPS lokátor, a není to ani miniaturní kamera; je to jen záznam o vlastnictví a stáří psa. Takže když nějaký pes zaútočí a pak někam uteče, tak už vám ho nepomůže najít ani čip.

Vzpomínám si na problémy, které jsme měli na naší farmě, když sousedův pes - farmářský pes, jak už to tak bývá, a já se k tomu ještě ve svém projevu později vrátím - roztrhal 15 našich nejlepších jehňat. Polovinu z nich zabil a další byla tak strašně znetvořena, že jsme je museli nechat utratit. Nakonec jsme toho psa identifikovali, protože měl ještě stále v zubech zbytek ovčí vlny, a tato metoda se v takových případech běžně s úspěchem používá. Mikročip by nám zde nepomohl. /.../ Problém, který nás nyní trápí, je ten, že psi s nejhoršími způsoby chování, kteří k tomu byli přímo vycvičeni, nejsou vůbec registrováni. Některá data ukazují, že polovina psů, kteří útočí, nejsou nikde registrováni - nemají obojky a zákon o nich vůbec nic neví. Opravdu si máme myslet, že lidé, kteří již dnes nepřihlašují psy za poměrně nízký registrační poplatek, tak najednou budou čipovat své psy za 70 a více dolarů? Pochybuji o tom - nedají je čipovat, když bude čipování stále dražší a když navíc někteří chovatelé speciálně trénují psy k tomu, aby pak svým hrozivým chováním chránili majetek svého pána.10

***

Podobné vysoce relevantní názory zástupců moci zákonodárnévýkonné se vztahem k povinnému čipování najdeme po celém světě a web Necipujtenas.cz o nich často referuje. Cenzurování, potlačování disentních stanovisek, vůbec jakékoliv nepřirozené vytěsňování ANTI-čipovacích názorů z veřejné debaty: by tedy již nadále nemělo patřit k dobrým mravům naší euro-atlantické civilizace. Povinné/plošné čipování není vůbec v každé zemi - natož pak v městě/obci - tzv. normální/běžné. Moudrý zákonodárce by si měl velmi dobře uvědomovat, že něco takového jako čipování nelze vynucovat hrozbami, legislativním a už vůbec ne policejním násilím. Čipování je otázkou svobody volby a s tím spojené odpovědnosti za všechna rizika.



Zdroj:  http://www.dia.govt.nz/diawebsite.NSF/wpg_URL/Resource-material-Dog-Control-Dog-Control-Amendment-Act-2003?OpenDocument; http://www.dia.govt.nz/diawebsite.nsf/wpg_URL/Resource-material-Dog-Control-Dog-Microchipping-Regulations?OpenDocument; http://www.dia.govt.nz/diawebsite.nsf/wpg_URL/Resource-material-Dog-Control-Microchipping-Questions-and-Answers?OpenDocument; http://www.legislation.govt.nz/act/public/1996/0013/latest/096be8ed80bdbbef.pdf; http://www.legislation.govt.nz/act/public/1996/0013/latest/DLM374410.html?search=qs_act%40bill%40regulation%40deemedreg_dog+control_resel_50_h&p=1&sr=1; http://www.legislation.govt.nz/act/public/2006/0023/latest/096be8ed8009e38c.pdf; http://www.legislation.govt.nz/regulation/public/2005/0333/latest/096be8ed8036a081.pdf; http://www.nzherald.co.nz/nz/news/article.cfm?c_id=1&objectid=10379876;  http://www.nzherald.co.nz/nz/news/article.cfm?c_id=1&objectid=10387531; http://www.nzherald.co.nz/nz/news/article.cfm?c_id=1&objectid=10387782; http://www.nzherald.co.nz/nz/news/article.cfm?c_id=1&objectid=10781756; http://www.bloomberg.com/apps/news?pid=newsarchive&sid=aO9pZmL9FvFI&refer=asia-redirectoldpage;  http://www.parliament.nz/en-nz/pb/debates/debates/48HansD_20060517_00001128/dog-control-cancellation-of-microchipping-requirements; http://www.parliament.nz/en-nz/pb/debates/debates/speeches/48HansS_20060517_00001135/fitzsimons-jeanette-dog-control-cancellation-of-microchipping; http://www.parliament.nz/en-nz/pb/debates/debates/speeches/48HansS_20060620_00001318/tanczos-nandor-local-government-law-reform-bill-—-in; http://www.parliament.nz/en-nz/pb/debates/debates/speeches/48HansS_20060620_00001318/tanczos-nandor-local-government-law-reform-bill-%E2%80%94-in; http://www.parliament.nz/en-nz/pb/debates/debates/speeches/48HansS_20060621_00001699/williamson-maurice-local-government-law-reform-bill-; http://www.parliament.nz/en-nz/pb/legislation/bills/00DBHOH_BILL7239_1/local-government-law-reform-bill; http://www.teara.govt.nz/en/biographies/2n12/ngapua-hone-heke; http://www.teara.govt.nz/en/cartoon/15324/microchip-debate; http://www.teara.govt.nz/en/farmer-and-grower-organisations/page-2; http://www.teara.govt.nz/en/photograph/18540/campaigning-against-microchipping; http://www.kaipara.govt.nz/Service++Info/Dogs/Microchipping.html; http://www.pncc.govt.nz/servicesandfacilities/environmentalprotectionservices/animalcontrol/microchipping-your-dog/; http://tvnz.co.nz/content/682451

6 „Mrs Turia and her husband, George, are former farmers who now lease out their agricultural property. She believed farmers were mostly responsible and registered their dogs. There were also concerns about who would be next. "With the retributive nature of law and order issues, it might not be too far a step away from moving to microchip our kids. It would not be out of people’s thinking," she said. "My worry is ‘micro-chip naughty dogs - microchip naughty kids’.", cit. dle http://www.nzherald.co.nz/nz/news/article.cfm?c_id=1&objectid=10379876